13 C 296/2022-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 1 619 Kč a úroků z prodlení z této částky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což také žalovaná učinila. Žalovaná však řádně televizní poplatky neplatila a dluží tak žalobci uvedenou částku, kterou nezaplatila ani přes písemnou výzvu žalobce. Dále žalobce po žalované požadoval zaplatit 63 Kč za upomínání externí společností. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalovaná se od září 2008 přihlásila prostřednictvím České pošty k placení televizních poplatků. Tyto televizní poplatky však v období leden 2021 až únor 2022 řádně neplatila a dluží z toho důvodu žalobci částku 1 619 Kč. Tuto částku nezaplatila, přestože byla o to písemně upomínána, za což žalobce požadoval zaplatit 63 Kč. Po právní stránce soud věc hodnotil v souladu se zákonem č. 252/19954 Sb. a zákonem č. 348/2005 Sb., které upravují povinnost držitele televizního přijímače platit televizní poplatky. Protože žalovaná není osobou, jež zákon taxativně uvádí mezi osobami od placení poplatků osvobozenými, má žalovaná povinnost platit stanovený televizní poplatek od té doby, kdy se k placení prostřednictvím České pošty přihlásila, a to nejpozději do 15. dne příslušného měsíce. Výše televizního poplatku byla stanovena na 135 Kč od ledna 2008. V období leden 2021 až únor 2022 nezaplatila žalovaná 12 krát 135 Kč. Dluží tak žalobci na poplatcích 1 619 Kč. Jestliže žalovaná v uvedeném období nebyla držitelem televizního přijímače, měla k odhlášení z evidence poplatníka připojit písemné čestné prohlášení o tom, že nastaly okolnosti odůvodňující odhlášení což, neučinila, a proto její povinnost poplatky platit trvala i v tomto období. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 1 619 Kč a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které v době počátku prodlení určovalo výši úroku z prodlení. Pokud se týče částky 63 Kč označené jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, tak předně tento nárok byl v žalobním formuláři zapsán v místě, kde se uplatňují náklady vůči podnikajícím osobám ve formě paušálu ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., což není případ žalobkyně a pak jak již dříve konstatoval Ústavní soud, věřitel by neměl přenášet své povinnosti na třetí (externí) osoby a tím navyšovat existující pohledávku. Soud proto žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 682 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.