16 C 113/2022-25 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 7 361 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 361 Kč od [datum] do zaplacení z titulu úhrady škody vzniklé dne [datum] na vstupních dveřích v bytě [číslo] v budově na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný dluh co do důvodu a výše uznal a zároveň byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dohoda o splátkách dluhu. Žalovaný podle žalobních tvrzení na pohledávku v celkové výši 8 361 Kč uhradil pouze 1 000 Kč. 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. [Anonymizovaný odstavec.] 4. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 5. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný dne [datum] písemným prohlášením uznal dluh ve výši 8 361 Kč z titulu poškození vstupních dveří a zárubní do bytu [číslo] na ulici [adresa] ve [obec]. Účinky uznání dluhu má také částečné plnění žalovaného ve výši 1 000 Kč. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z., má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku a za dané situace dochází k přesunu důkazního břemene na žalovaného, na kterém je, aby existenci dluhu vyvrátil. Žalovaný se však ve věci nevyjádřil. I bez ohledu na uznání dluhu žalovaným, žalobkyně prokázala vznik škody na svém majetku protiprávním jednáním žalovaného a výši této škody. Žalovaný doposud na pohledávku žalobkyně uhradil pouze 1 000 Kč a k doplacení tak zbývá žalovaná částka (8 361 Kč – 1 000 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl. 9. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Splatnost pohledávky nastala uplynutím lhůty k plnění, nicméně žalobce se úroků z prodlení domáhá až ode dne podání žaloby, tj. ode dne [datum]. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť součástí spisového materiálu nejsou žádné podklady, na základě kterých by soud přistoupil k delší lhůtě plnění nebo uložení povinnosti ve splátkách. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady za hotové výdaje žalobce ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.