16 C 290/2022-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nezaplaceného jízdného ve veřejné hromadné dopravě provozované právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] podnikem [právnická osoba] dne [datum], kdy se dle tvrzení žalobkyně žalovaný při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, jak je uvedeno v zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] čímž naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení jízdného spolu s přirážkou k jízdnému. 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Na základě zjištění učiněných z účastníky předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne [datum] v 14:02 hod. veřejnou hromadnou dopravou tramvají linky 4 a na výzvu se neprokázal žádným jízdním dokladem. Na místě o tom byla sepsána dohoda s cestujícím [číslo] v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za jeho osobou ve výši 1 520 Kč, která se skládala z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně, Dopravní podnik [právnická osoba], postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]. Téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou. 4. Pohledávka [právnická osoba] podnik [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také jen „o. z.“), jako smlouvu o přepravě osoby, kterou se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se jako cestující na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem a je tak povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, jejíž výše je v souladu s ustanovení § 37 odst. 6 zákona o drahách. Tuto pohledávku navíc žalovaný co do důvodu i výše písemně uznal podle ust. § 2053 o. z., v důsledku čehož se má za to, že dluh v době uznání trval. 6. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Splatnost pohledávky nastala 15. den po dni zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, v prodlení je žalovaný ode dne následujícího a výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, ačkoliv měla ve věci plný úspěch, neboť se řídil obecnou zásadou, že každý při uplatňování svých oprávněných nároků musí šetřit práv druhých (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3394/11). Soud má za to, že žalobkyní vynaložené náklady nebyly vynaloženy účelně, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá v blízké časové souvislosti mnoho nároků stejné povahy samostatně, ačkoliv bylo možné tyto nároky vymáhat v jednom soudním řízení. Jde např. o řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 272/2022 (řízení zahájeno dne [datum] ve 12:03 hod), sp. zn. 24 C 317/2022 (řízení zahájeno dne 30. 6. 2022), sp. zn. 12 C 287/2022 (řízení zahájeno dne 21. 7. 2022), sp. zn. 6 C 316/2022 (řízení zahájeno dne 6. 9. 2022), sp. zn. 16 C 309/2022, sp. zn. 12 C 317/2022, sp. zn. 24 C 330/2022, sp. z. 24 C 366/2022, sp. zn. 24 C 331/2022, sp. zn. 6 C 325/2022, sp. zn. 24 C 343/2022, sp. zn. 24 C 341/2022, sp. zn. 24 C 337/2022, sp. zn. 24 C 333/2022, sp. zn. 18 C 84/2022, sp. zn. 17 C 168/2022, sp. zn. 13 C 333/2022, a další řízení, jejichž plný výčet není nezbytné uvádět. Náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána již v řízeních vedených pod sp. zn. 12 C 287/2022 a sp. zn. 16 C 272/2022.