16 C 317/2022-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení je zaplacení částky ve výši 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 32,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za období od září 2021 do prosince 2021. 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl od září 2021 do prosince 2021 přihlášen jako poplatník televizních poplatků (z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období 9/ 2021 - 12/ 2021, tedy za 4 měsíce po 135 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení (z výzvy k úhradě včetně dodejky). Společnost [právnická osoba] se žalobkyni zavázala poskytovat služby, a to konkrétně odesílání upomínek dlužníkům. Za upomínku doporučenou zásilkou je účtováno 62 Kč za poštovné a 2,39 Kč za tisk a komplementaci. (z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] dostupné v registru smluv pod ID [číslo]) 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 5. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 6. Podle § 7 odst. 2 věty první zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 7. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače byl povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením § 6 zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných poplatků písemně vyzvala. V souvislosti s písemným upomínáním žalovaného vznikly žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou pohledávky žalobkyně, je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu úroků z prodlení na základě ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a soud proto žalobě vyhověl rovněž co do požadavku na úhradu úroků z prodlení v kapitalizované výši ke dni podání žaloby, tedy k datu [datum], ve výši 32,88 Kč. Splatnost jednotlivých televizních poplatků nastala dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. patnáctého dne každého kalendářního měsíce a výše úroku z prodlení je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. Tato částka zahrnuje náklady na zaplacený soudní poplatek 400 Kč a paušální náhradu za hotové výdaje žalobkyně za jeden úkon ve výši 100 Kč (podání žaloby) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a paušální náhrady výdajů včetně DPH, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením advokátem soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejích hotových výdajů.