17 C 109/2022-15 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 625 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně jako věřitelka uzavřela se žalovaným jako dlužníkem prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, a to tím způsobem, že žalovaný se nejprve zaregistroval na stránkách žalobkyně, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, současně uvedl číslo svého bankovního účtu, zaplatil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet žalobkyně, jako účel platby uvedl„ potvrzuji smlouvu [číslo] [číslo] [číslo]“, čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně, na základě registrace žalovaného byla dne 30. 4. 2019 uzavřena s žalovaným rámcová smlouva o úvěru. Dne 30. 4. 2019 žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného z výpisu z účtu žalovaného, ověřením příjmů žalovaného telefonickým hovorem u zaměstnavatele, vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku, provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru. Žádost žalovaného zamítla a nabídla požádat o menší částku. Dne 6. 5. 2019 žalovaný zaslal žádost o poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč, tuto žádost žalobkyně přijala, okamžikem přijetí byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 1 125 Kč, tedy celkem částku 3 620 Kč zaplatit žalobkyni do 20. 6. 2019. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru, byla smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v případě úvěru ve výši 2 500 Kč činí částku 1 250 Kč a dále možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby budou činit 700 Kč, za dalších 14 dní prodlení 500 Kč a neuhradí-li klient svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, budou náklady mimosoudního vymáhání po 30. dni až do ukončení mimosoudního vymáhání činit částku 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, dne 21. 6. 2019 se dostal do prodlení. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvy ničeho nezaplatil, následně dne 11. 9. 2019 žalobkyně přistoupila k pokusu o mimosoudní vymožení úvěru [právnická osoba] a.s. Mimosoudní vymáhání pohledávky bylo ukončeno 27. 11. 2020. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný ničeho nezaplatil. Dlužná částka 4 875 Kč sestává z dlužné jistiny 2 500 Kč, z úroků ve výši 1 125 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky [právnická osoba] činí 1 700 Kč (700 Kč + 500 Kč + 500 Kč). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru distančním způsobem, tedy prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, a to přes elektronický formulář žalobkyně, a to tím způsobem, že žalovaný se zaregistroval prostřednictvím registračního formuláře na internetových stránkách žalobkyně na webové adrese [webová adresa], 3. 5. 2019 zaplatil registrační poplatek 1 Kč, čímž byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru, na základě které požádal o uzavření smlouvy o úvěru. Úvěrující žádost posoudila, včetně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a učinila žalovanému návrh smlouvy o úvěru, který žalovaný akceptoval. Na základě smlouvy a žádosti žalovaného žalobkyně poskytla 6. 5. 2019 žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 3 620 Kč se splatností 20. 6. 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného ověřením příjmů žalovaného telefonickým hovorem u zaměstnavatele, vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, v insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku, provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru, tvrzením žalovaného. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 procento za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Dle článku VI bod 3 se klient zavázal nahradit veškeré účelně vynaložené náklady na soudní i mimosoudní vymáhání pohledávky plynoucí ze smlouvy. V případě zpoždění se splácením úvěru nebo jeho části více než 30 dnů klient souhlasil s tím, aby věřitel učinil před případným soudním vymáhání pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání by činily 2 401 Kč včetně DPH. Dle článku VII bod 3., 4., 5. náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby budou činit 700 Kč, za dalších 14 dní prodlení 500 Kč a neuhradí-li klient svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, budou náklady mimosoudního vymáhání po 30. dni až do ukončení mimosoudního vymáhání činit částku 500 Kč (z rámcové úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 3. 5. 2019, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 5. 2019, z čestného prohlášení žalovaného ke smlouvě o úvěru [číslo] z výpisu z běžného účtu žalobkyně, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z screenshotu databáze žalobkyně, z výpisu z lustrace žalovaného v nebankovním registru, z tvrzení žalobkyně). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky (z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, z dopisu ze dne 27. 5. 2021, z poštovního podacího archu). [právnická osoba] vyfakturovala žalobkyni fakturou [číslo] splatnou 15. 4. 2020 za služby vymáhání celkem částku 17 929,84 Kč (z citované faktury). 5. Při právním hodnocení uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru dne 6. 5. 2019, proto žalobkyně na účet žalovaného převedla dne 6. 5. 2019 částku 2 500 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobkyni do 20. 6. 2019 spolu s úrokem ve výši 1 125 Kč, pro případ prodlení se zavázal zaplatit smluvní pokutu a zaplatit náklady mimosoudního vymáhání pohledávky třetí osobou. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek, avšak žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. 6. V uvedené věci soud věc po právní stránce podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při právním hodnocení dospěl k závěru, že dne 6. 5. 2019 žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 až § 2400 o.z. a zákona č. 257/2016 Sb. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč na účet uvedený žalovaným a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 125 Kč do 20. 6. 2019. V souladu s čl. VI bod 3.1. smlouvy vymáhala pohledávky žalobkyně [právnická osoba] a.s., za služby vymáhání žalobkyni vyúčtovala částku 17 929,84 Kč, přičemž žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 700 Kč v souladu s čl. VII bod 3., 4., 5. smlouvy. Žalovaný závazek z předmětné smlouvy o úvěru nesplnil. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 6 575 Kč, co do základu a výše důvodný a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 575 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve výši 3 625 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení dlužné částky, přičemž úrok z prodlení je odůvodněn co do základu nároku ustanovením § 1970 o.z. a jeho výše 9,75 % ročně ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nebylo tvrzeno, a tudíž ani prokázáno, že v žalobě uplatněné důvodné nároky žalovaný uhradil. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a daň z přidané hodnoty z paušální náhrady hotových výdajů (z částky 600 Kč) ve výši 126 Kč.