17 C 187/2021-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou podanou dne 11. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 6. 2013 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že dne 5. 2. 2013 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobkyně vrátit celkem částku 28 985 Kč (půjčku ve výši 17 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 11 985 Kč) v týdenních splátkách po 527 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena 12. 2. 2013 a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná řádně a včas své smluvní závazky neplnila, na svůj závazek ze smlouvy zaplatila 9 800 Kč, splatnost pohledávky tak nastala 25. 6. 2013, od 26. 6 2013 je žalovaná se splátkami v prodlení. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala. 2. Při jednání dne 24. 1. 2022 žalovaná vznesla námitku promlčení. 3. Soud provedl dokazování a z jednotlivých důkazů zjistil tyto rozhodné skutečnosti: - z listiny označené smlouva o půjčce datované dnem 5. 2. 2013, že v ní žalovaná potvrzuje, že jí žalobkyně dne 5. 2. 2013 zapůjčila v hotovosti částku 17 000 Kč a tuto částku se zavazuje vrátit žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 985 Kč v 55. týdenních splátkách po 527 Kč, přičemž první takovou splátku se zavázala zaplatit do 7. dne od data uzavření smlouvy, 4. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a to v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou žalovaná uzavřeli dne 5. 2. 2013 smlouvu, kterou nazvali smlouva o půjčce, na základě které žalovaná poskytla žalované dne 5. 2. 2013 v hotovosti částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala částku 17 000 Kč vrátit žalobkyni a dále zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 11 985 Kč, tedy celkem 28 985 Kč, to vše v 55. týdenních splátkách po 527 Kč, přičemž první splátku se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit do 7. dne od data uzavření smlouvy, tedy do 12. 2. 2013 (z uvedené smlouvy o půjčce ze dne 5. 2. 2013). Tedy při řádném splácení by částka 28 985 Kč byla splacena 25. 2. 2014. Dále soud vyšel z tvrzení samotné žalobkyně, že žalobkyně z uvedených závazků uhradila 9 800 Kč, že svůj závazek splácet žalovaná nesplnila řádně a včas a že splatnost pohledávky nastala 25. 6. 2013, neboť tato tvrzení žalovaná nesporovala a ani z provedených důkazů nebyl prokázán opak. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádné závěry a ani je nehodnotil, neboť pro posouzení věci již nejsou pro posouzení věci po skutkové a právní stránce významné, jak se podává z právního hodnocení věci dále v tomto odůvodnění. 5. Skutkový stav věci soud hodnotil podle právních předpisů platných a účinných ke dni 5. 2. 2013, kdy byla uzavřena předmětná smlouva o půjčce, vyšel tedy zejména ze znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. Zák.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), zejména ust. § 3028 odst. 3 o. z., podle něhož, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy. 6. Dle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 7. Dle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 8. Při právním hodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 2. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 497 a násl. Obch. Zák. a zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytování úvěru bylo předmětem podnikání žalobkyně. Podle této smlouvy žalobkyně, jakožto věřitelka, poskytla žalované, jakožto dlužnici, částku 17 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 985 Kč, tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 28 985 Kč, a to v 55. týdenních splátkách, přičemž první taková splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy, tedy 12. 2. 2013 a poslední splátka pak byla při řádném splácení splatná 25. 2. 2014. Žalobkyně tvrdila a z jejího tvrzení soud vyšel, že splatnost pohledávky nastala již 25. 6. 2013. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Pro posouzení této námitky jsou rozhodná citovaná ustanovení o promlčení obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku ve spojení s ust. § 262 odst. 4 obch. Zák., neboť žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel, a tudíž se použijí ustanovení o promlčení pro ni příznivější, tedy občanský zákoník. Nicméně i pokud by soud hodnotil promlčení podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, na právním posouzení důvodnosti námitky promlčení by se v zásadě nic nezměnilo, neboť by se toliko prodloužila uvažovaná promlčecí doba o jeden rok, tedy promlčecí doba by činila čtyři roky dle § 397 obch. Zák. Z citovaného ustanovení § 101 obč. zák. pak vyplývá, že promlčecí doba pro uplatnění veškerých nároků žalobkyně činila tři roky a počítáno od splatnosti 25. 2. 2014 tak promlčecí doba uplynula již 25. 2. 2017, počítáno od splatnosti 25. 6. 2013, uplynula tato promlčecí doba již 25. 6. 2016. Při čtyřleté promlčecí době by promlčecí doba uplynula 25. 6. 2017 (při tvrzené splatnosti 25. 6. 2013) nejpozději pak 25. 2. 2018 (při splatnosti dle smlouvy 25. 2. 2014). Žaloba byla podána až 11. 11. 2021. Žalobkyně uplatnila své právo u soudu (podala žalobu) až dne 11. 11. 2021, tedy v každém případě po uplynutí promlčecí doby. Námitku promlčení proto žalovaná vznesla důvodně a promlčené právo proto nelze přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.), a proto byla žaloba zamítnuta. Není již přitom rozhodné, že se postupně promlčovaly jednotlivé týdenní splátky, neboť postačí vyhodnocení promlčení ve vztahu k poslední splátce, neboť i tato je již promlčena, jak bylo již rozvedeno. 9. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., měla úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů tohoto řízení proti neúspěšné žalobkyni, avšak žádné prokazatelné náklady žalované soud ze spisu nezjistil, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.