6 C 193/2022-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou ze dne 30. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 678,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 394,26 Kč od 7. 5. 2016 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní, dříve pod názvem [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena Dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem, jejíž nedílnou součástí byly smluvní ujednání, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Na základě Dohody o uznání dluhu byla žalovaným dle čl. 2 smluvních ujednání uznána pohledávka v celkové výši 10 628,63 Kč, která představovala pohledávku společnosti [právnická osoba] postoupenou na žalobkyni (pohledávka vyplývající ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]). Postoupená pohledávka se k datu postoupení skládala z jistiny ve výši 9 344,26 Kč a úroků ve výši 1 284,37 Kč. Žalovaný se zavázal provést úhradu této pohledávky v měsíčních splátkách, což nesplnil. Žalobkyně již nyní z opatrnosti upozorňuje, že uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka-žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel-žalobkyně na dlužníkovi-žalovaném domáhá, neexistuje. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající uznané jistině ponížené o uhrazenou částku ve výši 5 950 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě zbývající dlužné částky. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud má za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Dohoda o uznání dluhu [číslo] pro částku 10 628,63 Kč. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Věřitel v této dohodě souhlasil s tím, že shora uvedená pohledávka bude žalovaným hrazena v 8 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, vždy k 25. dni v měsíci. Nedílnou součástí toto dohody jsou Smluvní ujednání uvedená v příloze této dohody. (z Dohody o uznání dluhu [číslo] ze dne 6. 5. 2016) Žalovaný uhradil na uznanou pohledávku částku ve výši 5 950 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 5. 2022 (z předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2022, z podacího archu) 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] a žalovaný uzavřeli Dohodu o uznání dluhu [číslo] pro částku 10 628,63 Kč. Dlužná částka měla být hrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, když zaplatil pouze částku ve výši 5 950 Kč. 6. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá 7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě všech výše uvedených skutečností soud žalobě vyhověl a v souladu s ustanovením § 2053 o. z. zavázal žalovaného k úhradě částky 4 678,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 394,26 Kč od 7. 5. 2016 do zaplacení, neboť má prokázáno, že žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh ve výši celkem 10 628,63 Kč, na který uhradil částku ve výši 5 950 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, zavázal jej soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z., k úhradě úroku z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 678,63 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.