6 C 246/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 016 Kč s tím, že dne 17. 4. 2013 v 16:42 hodin při jízdě na lince [číslo] hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] podnik [právnická osoba], [IČO] postoupil pohledávku na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Dohody s cestujícím č. I [číslo]“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 17. 4. 2013 v 16:42 hodin na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] podnik [právnická osoba], [IČO] postoupil pohledávku na žalobkyni. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizováno] podnikem [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Tím naplnil podmínky ustanovení § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6) zákona č. 266/1994 Sb. nebo § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. za použití smluvních přepravních podmínek, aby po něm [anonymizováno] podnik mohl požadovat vedle jízdného přirážku ve výši 1 000 Kč. Tato pohledávka pak byla v souladu s ust. § 524 a následujících zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy postoupena na žalobkyni, která tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 3. 11. 2021. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 524 a násl. obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 016 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.