6 C 275/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 7. 10. 2014 v 18:12 hodin na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Soud z„ Dohody s cestujícím č. I [číslo]“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 7. 10. 2014 v 18:12 hodin na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] postoupil pohledávku na žalobkyni. Tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 3. 11. 2021. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Tím naplnil podmínky ustanovení § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6) zákona č. 266/1994 Sb. nebo § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. za použití smluvních přepravních podmínek, aby po něm Dopravní podnik mohl požadovat vedle jízdného přirážku ve výši 1 500 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 520 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.