6 C 316/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 7. 8. 2015 v 9:10 hodin na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Soud z„ Dohody s cestujícím [číslo]“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 7. 8. 2015 v 9:10 hodin na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] podnik [právnická osoba], [IČO] postoupil pohledávku na žalobkyni. Tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 3. 11. 2021. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizováno] podnikem [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Tím naplnil podmínky ustanovení § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6) zákona č. 266/1994 Sb. nebo § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. za použití smluvních přepravních podmínek, aby po něm [anonymizováno] podnik mohl požadovat vedle jízdného přirážku ve výši 1 500 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, ačkoliv měla ve věci plný úspěch a to s ohledem na povahu a okolnosti sporu, když soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá po žalovaném obdobné nároky nehospodárně v desítkách samostatných soudních řízeních v blízké časové souvislosti, ačkoliv bylo možné tyto nároky vymáhat v jednom soudním řízení.