12 C 207/2023-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ji dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stala žalovaná poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášena, nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období od [číslo] do [číslo], tedy za 34 měsíců po 135 Kč. Žalovaná tedy dluží žalobkyni celkem částku 4 590 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však nesplnila svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne [datum], v níž uvedla, že žalovaná se stala odběratelem elektřiny na adrese [adresa] (podle dodejky byla výzva žalované doručena [datum]). Žalobkyně ve výzvě poučila žalovanou, aby ve lhůtě do 30-ti dnů sdělila, zda má doma televizi či nikoliv s tím, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude zařazena do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalované sdělila, že vzhledem k tomu, že nereagovala na její výzvu, byla zařazena do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období [číslo] – [číslo], tedy za 34 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení, kapitalizovaných za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně vynaložila na odeslání výzvy částku ve výši 64 Kč, a to na základě dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba] Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z výzvy k přihlášení poplatníka a dodejky k této výzvě, z písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků, z potvrzení [anonymizováno], z výpisu detailu dluhů, z výpočtu úroků, z dopisu žalobkyně ze dne [datum] a z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum]. Dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle ust. § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná v řízení neprokázala, že by jakkoliv reagovala na výzvu žalobkyně učiněnou podle ust. § 3 odst.4 zákona č. 348/2005 Sb., a proto se považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit. Jako poplatník tedy byla žalovaná povinna platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinila. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 711 Kč. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o. z., které žalobkyně požadovala (a byly jí přiznány) ve výši 64 Kč, pak soud má za prokázané vynaložení těchto nákladů ve vztahu k výzvě k zaplacení dluhu, která byla žalované skutečně odeslána, přičemž výše těchto nákladů vyplývá z dohody, jež žalobkyně uzavřela právě pro tyto účely se třetí osobou, kdy cena za zaslání dopisu prostřednictvím pošty odpovídá obvyklé ceně za tyto služby a zároveň se jedná o částku nižší, než je částka, kterou by soud jinak žalobkyni přiznal jako paušální náhradu za tento úkon podle vyhl. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. [anonymizováno] jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno] Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč dle vyhl. 254/2015 Sb. Ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud věc projednal a rozhodnul bez nařízení jednání.