12 C 408/2022-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášen, nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od [číslo] do [číslo], tedy za 18 měsíců po 135 Kč. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný tedy dluží žalobkyni celkem částku 2 430 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však nesplnil svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. Žalobkyně tak požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, které představují náklady, jež žalobkyně jako nezastoupený účastník vynaložila na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky žalovanému. Žalobkyně mimo jiné ohledně vyhotovování a odesílání předžalobních upomínek uzavřela Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne [datum] se společností [právnická osoba], kdy v této dohodě, konkrétně v Příloze [číslo] RD Položkový rozpočet, byl sjednán náklad na odeslání jedné zásilky poštou ve výši 62 Kč a k tomu cena za tisk plus kompletaci ve výši 2,39 Kč, tedy celkem 64,39 Kč. Jelikož žalobkyně tento náklad zaokrouhlila na celé koruny dolů, ve prospěch žalovaného, požaduje na nákladech za předžalobní upomínku celkem 64 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum], v níž uvedla, že žalovaný se stal odběratelem elektřiny na adrese [adresa žalovaného], ale není evidován jako poplatník podle zákona č. 348/2005 Sb. (podle dodejky byla výzva žalovanému doručena [datum]). Žalobkyně ve výzvě poučila žalovaného, aby ve lhůtě do 30-ti dnů sdělil, zda má doma televizi či nikoliv s tím, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanému sdělila, že vzhledem k tomu, že nereagoval na její výzvu, byl zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období [číslo] – [číslo], tedy za 18 měsíců po 135 Kč, celkem ve výši 2 430 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení, kapitalizovaných za období od [datum] do [datum]. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z výzvy k přihlášení poplatníka a dodejky k této výzvě, z písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků, z potvrzení ČT, z výpisu detailu dluhů, z výpočtu úroků a z dopisu žalobkyně ze dne [datum]. Dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle ust. § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v řízení neprokázal, že by jakkoliv reagoval na výzvu žalobkyně učiněnou podle ust. § 3 odst.4 zákona č. 348/2005 Sb., a proto se považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit. Jako poplatník tedy byl žalovaný povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a to včetně úroků z prodlení dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 225,73 Kč. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o.z., které žalobkyně požadovala (a byly jí přiznány) ve výši 64 Kč, pak soud má za prokázané vynaložení těchto nákladů ve vztahu k výzvě k zaplacení dluhu, která byla žalované skutečně odeslána, přičemž výše těchto nákladů vyplývá z dohody, jež žalobkyně uzavřela právě pro tyto účely se třetí osobou, kdy cena za zaslání dopisu prostřednictvím pošty odpovídá obvyklé ceně za tyto služby a zároveň se jedná o částku nižší, než je částka, kterou by soud jinak žalobkyni přiznal jako paušální náhradu za tento úkon podle vyhl. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč a paušální náhradu za jeden úkon po 100 Kč dle vyhl. 254/2015 Sb., a to za podání žaloby, když žalobkyni již nelze přiznat paušální náhradu za předžalobní výzvu, za kterou byla žalobkyni přiznána skutečně vynaložená částka ve výši 64 Kč (viz odstavec výše). Ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud věc projednal a rozhodnul bez nařízení jednání.