8 C 146/2023-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že mezí ní, jako pronajímatelkou a žalovaným, jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva na byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Nájemné bylo sjednáno na částku [částka] měsíčně, se splatností do 25. dne v měsíci. Dále byla mezi účastníky ujednána výpovědní doba v délce 3 měsíců. Žalovaný dne [datum] vypověděl nájem. Byl poučen, že nájem lze vypovědět pouze s dvouměsíční výpovědní lhůtou, tedy nájem skončil až dne [datum]. Žalovaný tak je povinen zaplatit nájemné i za měsíce květen a červen 2022. Žalovaný vzal toto na vědomí a písemně uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Do dnešního dne však dlužné nájemné ve výši 2 x [částka] neuhradil, a to ani poté, kdy mu byla zaslána upomínka ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). Soud vzal za prokázaný následující skutkový stav: žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum], [datum] a [datum] nájemní smlouvy na pronájem bytové jednotky [číslo] ve [obec] a zavázal se k úhradě nájemného – nejprve ve výši [částka] a od [datum] ve výši [částka] měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci. Výpověď nájmu bytu byla sjednána v zákonem stanovené výpovědní lhůtě (z jednotlivých smluv, evidenčního listu). Dne 21. 4. [číslo] žalovaný předmětný byt vyklidil a výslovně prohlásil, že je mu známo, že nájem skončí k [datum] a je si proto vědom, že je jeho povinností uhradit nájemné za měsíce duben, květen a červen 2022. Uznal proto svůj dluh z titulu nájemného za měsíce duben až červen 2022 ve výši [částka] co do důvodu a výše a zavázal se dluh uhradit ve lhůtách splatnosti jednotlivých plateb nájemného (z Ukončení nájmu a protokolu o odevzdání bytu nájemcem ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka], nejpozději do [datum] (z dopisu žalobkyně ze dne [datum]). Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil podle ust. § 2053 občanského zákoníku, podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný tedy uznal, že z titulu nájemného, dluží žalobkyni částku [částka]. Soud má za to, že tento dluh ke dni rozhodování trval, přičemž právní nárok žalobkyně na zaplacení této částky vyplývá z ustanovení § 2201 odst. 1 obč. zák., když nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně tak uvedený dluh po žalovaném požaduje po právu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež plyne ode dne následujícího od uplynutí lhůty, v níž se žalovaný zavázal uznaný dluh zaplatit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.