12 C 380/2023-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil žalovaný dne [datum]. Zároveň vznikla žalovanému povinnost dle zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti a vznikl mu tak celkový dluh ve výši 1 215 Kč, a to za období 9/ 2022 - 6/ 2023. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však nesplnil svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán platební rozkaz [číslo jednací] ze dne 21. 11. 2023, který byl doručen do vlastních rukou žalovaného dne [datum] spolu se žalobou. 3. Žalovaný podal dne [datum] odpor proti shora uvedenému platebnímu rozkazu, v němž uvedl to, že je dlouhodobě v hmotné nouzi a že mu bylo sděleno, že není povinen platit televizní poplatky. 4. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se dne [datum] přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období 9/ 2022 – 5/ 2023, tedy za 9 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení; dopis byl doručen žalovanému dne [datum]. Žalobkyně vynaložila na odeslání výzvy částku ve výši 77 Kč, a to na základě dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba] 5. Dále vzal soud za prokázané, že žalovanému v době od září 2022 do května 2023 byly vypláceny sociální dávky (příspěvek na živobytí) a to: v září 2022 ve výši 10 350 Kč, v říjnu 2022 ve výši 10 350 Kč, v listopadu 2022 ve výši 10 566 Kč, v prosinci 2022 ve výši 10 566 Kč, v lednu 2023 ve výši 10 986 Kč, a v únoru až květnu 2023 ve výši 10 986 Kč. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný oznámil provozovateli vysílání (nebo pověřené osobě), že jsou u něj dány okolnosti odůvodňující osvobození. Podle sdělení žalobkyně žalovaný toto oznámení učinil pouze pro období od března do srpna 2022. 7. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z potvrzení o přihlášení, z výpisu detailu dluhů, z dopisu žalobkyně ze dne [datum], včetně dodejky, z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] a ze sdělení úřadu práce ze dne [datum], vč. přehledu poskytnutých dávek. 8. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 9. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 10. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 11. Dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima. 12. Dle ustanovení § 4 odst. 3, věta druhá, zákona č. 348/2005 Sb., účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen "pověřená osoba"), okolnosti odůvodňující osvobození; účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození. 13. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače byl povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období (od září 2022 do května 2023, tedy za 9 měsíců po 135 Kč) tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, k jejichž vymáhání žalobkyni opravňuje ust. § 10 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 135,64 Kč. 15. Namítal-li žalovaný, že je osvobozen od placení televizních poplatků, neboť je osobou v hmotné nouzi, pak lze žalovanému přisvědčit pouze v tom, že v rozhodném období skutečně byl osobou v hmotné nouzi. Na žalovaného tak zjevně dopadá dikce ustanovení § 4 odst.2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. (když v roce 2022 byla výše životního minima 4 250 Kč a 2,5násobek tedy činí 10 625 Kč a v roce 2023 byla výše životního minima 4 860 Kč a 2,5násobek tedy činí 12 150 Kč; viz zákon [číslo]). Je však nutno zdůraznit, že účinky osvobození žalovaného od placení televizních poplatků nastaly prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž žalovaný oznámil žalobkyni, skutečnosti rozhodné pro osvobození a podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení zanikly nejpozději uplynutím 6 měsíců. V řízení vyšlo najevo, že tyto účinky trvaly v době od března do srpna 2022. [příjmení] se účinky osvobození od placení televizních poplatků vztahovaly i na další období (po uplynutí předchozího šestiměsíčního období) bylo nutné, aby žalovaný znovu osvědčil skutečnosti rozhodné pro osvobození, což však neučinil, a proto je žaloba, týkající se zaplacení televizních poplatků za výše uvedeného období, po právu. 16. Pokud se pak týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud předně zdůrazňuje, že ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., výslovně upravuje pravidla týkající se příslušenství pohledávky vyplývající z prodlení se zaplacením televizních poplatků, tedy jakého příslušenství a za jakých okolností se může provozovatel vysílání domáhat, resp. jaké příslušenství mu může být soudem přiznáno. Uvedené ustanovení za jediné příslušenství, které může provozovatel vysílání oprávněně požadovat, považuje úrok z prodlení, a proto byla žaloba v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky jako nedůvodná zamítnuta (srov. např. rozhodnutí [název soudu] č.j. 18 C 32/2022-54, ASPI). Soud pouze poznamenává, že vztahy upravené zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích nelze považovat za občanskoprávní, a proto odkaz na občanskoprávní předpisy (který není výslovně učiněn zákonem č. 348/2005 Sb.) není opodstatněný. 17. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni, která měla ve věci výrazný úspěch, paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč, paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) a jeden úkon á 300 Kč (vyjádření ze dne [datum]) dle vyhl. 254/2015 Sb. 18. Soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni dluh ve splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný, který je dlouhodobě ve hmotné nouzi, popsal a doložil svou sociální a finanční situaci tak, že jeho poměry odůvodňují rozhodnutí o možnosti dluh splácet. Při hodnocení možnosti zaplacení uložené povinnosti ve splátkách však soud dle ust. § 160 odst.1 o.s.ř. přihlíží nejen k majetkovým a sociálním poměrům osoby, jíž je povinnost ukládána, ale také k tomu, zda by při výši uložené povinnosti k plnění a délce doby prodlení dlužníka nedošlo k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úko