17 C 82/2021-28 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 4. 6. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. V podané žalobě uvedl, že výživné bylo naposledy stanoveno v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2013 č. j. 0 P 252/2011-224, a to ve výši 5 000 Kč. Žalobce má za to, že žalovaná je schopna se již samostatně živit, neboť v červnu 2021 ukončí střední školu. Uvedl, že žalovaná s ním nekomunikuje, neposlala mu doklad o studiu a nemá tedy možnost její studium prověřit. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že dne 22. 6. 2021 složila úspěšně závěrečné zkoušky v oboru pekař. V březnu 2021 si podala na stejné škole přihlášku ke studiu oboru kadeřník, ke kterému přijata nebyla, ale proti rozhodnutí o nepřijetí podala odvolání a čeká na výsledek. Uvedla, že žalobce jí výživné nikdy řádně nehradil. 3. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, svou neúčast však řádně a včas omluvil. Soudu zaslal vyjádření, podle kterého na podané žalobě trvá. 4. Žalovaná při nařízeném jednání uvedla, že ke studiu oboru kadeřník přijata nebyla, souhlasí tedy s tím, aby byla vyživovací povinnost zrušena. Uvedla, že momentálně pracuje (brigádně) jako prodavačka a hodlá v tom pokračovat. Nakonec uvedla, že chce, aby jí otec (žalobce) zaplatil dlužné výživné. 5. Soud provedl vybrané listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z potvrzení o studiu ze dne 17. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla ve školním roce 2020 žákyní třetího ročníku oboru Pekař na [ulice] odborné škole obchodu a služeb, [obec], [ulice a číslo]; -) z rozhodnutí [ulice] odborné škole obchodu a služeb, [obec], [ulice a číslo], odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí a z rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje bylo zjištěno, že žalovaná nebyla přijata ke studiu oboru kadeřník; -) z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2013 č. j. 0 P 252/2011-224, bylo zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů, podle které byla žalobci ode dne 1. 1. 2013 stanovena povinnost platit žalované výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, a že žalovaná byla v tu dobu žákyní 4. tř. ZŠ logopedická, [obec], [ulice]. 6. Soud zamítl návrhy účastníků na provedení listinných důkazů, a to usnesení o nařízení exekuce, výpisu dlužného výživného, sdělení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, protokolu o jednání před Magistrátem města Olomouc, doklady o platbách žalobce, potvrzení holandského úřadu a kopie oddacího listu žalobce a matky žalované, a rovněž na provedení důkazu výslechem rodičů žalobce, pana [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [celé jméno žalované], neboť uvedené důkazy nejsou pro rozhodnutí v této věci relevantní a nelze z nich zjistit žádné skutečnosti rozhodné pro projednávanou věc, jelikož se vztahovaly pouze k prokázání toho, zda žalobce platil či neplatil řádně stanovené výživné. Zjišťování dlužného výživného však nebylo předmětem tohoto řízení. 7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Soud po provedeném dokazování aplikoval na zjištěný skutkový stav výše uvedená hmotněprávní ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobci byla uložena povinnost platit žalované (jeho dceři) výživné, a to naposledy s účinností od 1. 1. 2013 ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla v té době žákyní základní školy. Dále bylo v tomto řízení prokázáno, že žalovaná v současné době již nestuduje. Ve školním roce 2020 2021 byla studentkou 3. ročníku oboru Pekař na [ulice] odborné škole obchodu a služeb v [obec], který úspěšně ukončila složením závěrečné zkoušky dne 22. 6. 2021. Žalovaná soudu potvrdila, že nadále již ve studiu nepokračuje, našla si brigádu jako prodavačka a je nyní tak schopna samostatně se živit. V práci prodavačky má v úmyslu pokračovat. Jelikož bylo v řízení zjištěno, že žalovaná již není osobou nezletilou a po skončení studia na střední škole je schopna se sama živit, soud žalobě vyhověl a zrušil povinnost žalobce platit žalované výživné, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 7. 2013 č. j. 0 P 252/2011-224, a to ke dni 30. 6. 2021, kterým skončil školní rok, ve kterém žalovaná řádně ukončila své studium. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšným účastníkem v tomto řízení byl žalobce, který náhradu nákladů řízení nepožadoval.