18 C 351/2022-18 — Okresní soud v Olomouci

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 7. 11. 2022 se osvojitel [celé jméno osvojitele] domáhal osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] s odůvodněním, že osvojovaná je jediným dítětem současné manželky osvojitele, paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], a jejího někdejšího manžela, pana [jméno] [příjmení]. Ten prakticky od narození dcery z pracovních důvodů pobýval převážně mimo domov a z toho důvodu se jednak o osvojovanou (svou dceru) příliš nestaral a navíc se tak vztah rodičů osvojované rozpadl, tudíž se tito následně rozvedli a osvojovaná byla svěřena do péče matky. Osvojitel se s matkou osvojované seznámil v průběhu první poloviny sedmdesátých let minulého století, v době, kdy již tedy byla s otcem osvojované rozvedená, a započal s ní postupně žít ve společné domácnosti. Osvojované přitom plně nahrazoval otce, jehož místo zaujal, když biologický otec přerušil s osvojovanou i se svou někdejší manželkou, matkou osvojované, bližší kontakt. V roce [rok] pak osvojitel uzavřel s matkou osvojované sňatek, přičemž jejich manželství trvá dodnes, a definitivně tak vstoupil do domácnosti osvojované jako její otec. O osvojovanou se staral jako o vlastní a osvojovaná jej brala a oslovovala jako otce. V letech [rok] a [rok] se osvojované narodily dvě dcery (jejichž iniciály jsou uvedeny výše, v rámci označení účastníků řízení), a to z jejího manželství s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], které se ovšem rozpadlo a bylo ukončeno rozvodem. Osvojovaná pak až do současné doby zůstala rozvedená a její dcery berou a oslovují osvojitele jako dědu. Biologický otec osvojované zemřel dne [datum]. Osvojitel, který sám žádné své biologické děti nemá, se tak od školního věku do doby, než se stala schopnou se sama živit, staral o osvojovanou jako o vlastní dceru, žil s ní a s její matkou ve společné domácnosti a byl fakticky jako otec osvojované. Po narození každé z dcer osvojované se pak vůči nim stavěl jako děda a takto je z jejich strany i přijímán. Vzhledem k těmto skutečnostem, ve spojení s výše popsaným faktem, že biologický otec osvojované zemřel, chtějí oba – osvojitel i osvojovaná – formalizovat přibližně [anonymizováno] let trvající vztah do právní polohy a shodli na tom, že osvojitel osvojí osvojovanou jako vlastní. Vzhledem ke shora zmíněným skutečnostem, že biologický otec osvojované již nežije, osvojovaná nemá žádné sourozence a osvojitel nemá žádné své vlastní biologické (ani osvojené) potomky, přitom nemůže být potenciálním osvojením způsobena jinému jakákoliv újma. 2. Po provedeném dokazování listinnými důkazy a z výslechu osvojitele a osvojence soud zjistil následující skutkový stav. Z rodného listu [celé jméno osvojenkyně], rozené [příjmení], bylo zjištěno, že se narodila [datum] otci [jméno] [příjmení] a matce [jméno] [příjmení]. Z oddacího listu bylo zjištěno, že dne [datum] bylo uzavřeno manželství mezi [celé jméno osvojitele] a [jméno] [příjmení]. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum]. Z výpovědi osvojitele, že jsou skoro [anonymizováno] let takto spolu, žijí společně od roku [rok], kdy si bral matku osvojované, a takto žili ve společné domácnosti. Své vlastní děti nemá, osvojovanou považuje za svoji dceru. Je to jeho svobodné rozhodnutí, že podal tento návrh. Osvojovaná uvedla, že potvrzuje skutečnosti, které uvedl osvojitel, vždy byl jejich zázemím, po jejím rozvodu byl zázemím pro ni i její dcery, kdy tento akt považuje za jakýsi dojezd naší koexistence. Osvojitel pečuje o její maminku a stírá se jí hranice mezi biologickým a nebiologickým otcem. Potvrzuje, že takto spolu vyrůstají odmalinka a s osvojením souhlasí. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že v daném případě jsou splněny podmínky pro osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] osvojitelem [celé jméno osvojitele] dle ustanovení § 846 občanského zákoníku, podle kterého zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Dle § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojeného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a podle písm. d) hodlá osvojitel osvojit dítě svého manžela. Soud uzavřel, že v daném případě nebyla shledána žádná skutečnost v rozporu s dobrými mravy a osvojitel pečoval o osvojence, dceru své manželky, již v době nezletilosti po dlouho dobu jako o vlastní dítě. Za daného stavu věci soud návrhu o osvojení zletilého zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nikdo tyto nepožadoval a dle obsahu spisu ani žádné náklady účastníkům nevznikly.