14 C 20/2023-23 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném návrhem dne [datum] se osvojitel [celé jméno osvojitele] domáhal osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] s odůvodněním, že s matkou osvojence [jméno] [celé jméno osvojenkyně], dříve [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození], zemř. dne [datum], dne [datum] uzavřel manželství, které zaniklo úmrtím manželky. [jméno] byla fakticky v jeho péči po celou dobu manželství. Navrhovatel po celou dobu nahrazoval osvojenci péči otce a staral se o ni jako o vlastní dceru. Vytvořilo se mezi nimi vzájemné silné citové pouto, s nevlastním bratrem [celé jméno osvojitele], [datum narození] vytvořili čtyřčlennou rodinu. Biologický otec [jméno] se s dcerou vůbec nestýká. Proto by si navrhovatel osvojence rád osvojil. [příjmení] [jméno] vyslovuje s osvojením svůj souhlas. 2. Osvojenec [celé jméno osvojenkyně] se k návrhu osvojitele připojila. 3. Po provedeném dokazování, a to oddacím listem osvojitele a matky osvojence, úmrtním listem [jméno] [celé jméno osvojenkyně], výpisy z CEO, prohlášeními účastníků, výpovědí osvojence a osvojitele, výpovědí otce osvojence dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Osvojenec [celé jméno osvojenkyně] se narodila dne [datum] z matky [jméno] [celé jméno osvojenkyně], dříve [příjmení], rozené [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] a otce [celé jméno svědka], [datum narození]. Manželství biologických rodičů bylo rozvedeno. Osvojitel dne [datum] uzavřel s matkou osvojence manželství a následně žil s osvojencem a matkou osvojence ve společné domácnosti. Z manželství se narodil syn [celé jméno osvojitele], [datum narození]. Manželství osvojitele a matky osvojence zaniklo smrtí matky osvojence. Biologický otec osvojence se s dcerou vůbec nestýká, žije si svůj vlastní život a s návrhem na osvojení vyjádřil souhlas. [jméno] v péči matky a jejího manžela našla pevné a láskyplné zázemí, které jí pomohlo dosáhnout svého životního postavení. Po celou dobu navrhovatel s matkou [jméno] o ni pečovali, vychovávali ji a navrhovatel se podílel na její výživě. 4. Podle ustanovení § 794 občanského zákoníku, osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. 5. Podle ustanovení § 795 občanského zákoníku, předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. 6. Podle ustanovení § 846 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. 8. Na základě shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že návrh na osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého, je důvodný, a proto mu soud zcela vyhověl. V řízení byly prokázány veškeré splněné podmínky osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] osvojitelem [celé jméno osvojitele], když osvojitel pečoval o [jméno] dlouhodobě, uzavřel manželství s její matkou a nadále všichni spolu se synem [celé jméno osvojitele] společně fakticky tvořili jedno rodinné společenství, přičemž osvojenec se připojil k podanému návrhu. V řízení nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující rozporu osvojení s dobrými mravy ani rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence. 9. Ve vztahu k náhradě řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to postupem dle § 23 z. ř. s .