29 C 157/2022-406 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou v podobě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč z titulu smluvní pokuty, dále zákonného úroku z prodlení a částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný dne , datum, uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení (dále jen „Smlouva“) s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , na jejímž základě žalovaný vykonával zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Dle článku XI odst. 1 Smlouvy se žalovaný zavázal, že po dobu účinnosti Smlouvy nebude přímo či nepřímo, a to ani příležitostně spolupracovat s konkurencí či jakkoli konkurenci podporovat (např. působit jako statutární orgán konkurence). Dle žalobkyně žalovaný tento závazek porušil, s ohledem na tuto skutečnost požaduje žalobkyně po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč, kdy podle článku IX odst. 7 Smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že porušení daného závazku žalovaného prokazuje čestným prohlášením klienta. Žalovaný žalobkyni požadovanou smluvní pokutu neuhradil přes výzvu ze dne , datum, a předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Okresní soud v Olomouci vydal dne , datum, ve věci elektronický platební rozkaz pod č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, -6, kterým žalovaného zavázal k úhradě smluvní pokuty uplatněné podanou žalobou, a to včetně příslušenství, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a náhrady nákladů soudního řízení.3. Proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne , datum, odpor, který byl soudu doručen dne , datum, . V odůvodnění odporu ze dne , datum, , které bylo soudu doručeno dne , datum, , žalovaný uvedl, že podanou žalobu pokládá za nedůvodnou, neboť žádný závazek vyplývající ze Smlouvy neporušil a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že s žalobkyní měl smluvní vztah od , datum, do , datum, na pozici pojišťovacího zprostředkovatele tzv. na IČO, ale již od , datum, začal pracovat na hlavní pracovní poměr na pozici vedoucího pobočky elektro obchodu , právnická osoba, a aktivity pro žalobkyni jako pojišťovací zprostředkovatel dále neřešil. Žalovaný dále uvedl, že se na něj obrátila paní , jméno FO, (dále jen „Klientka“), pro kterou do té doby u žalobkyně spravoval pojistné smlouvy, s žádostí o snížení ceny pojistného na její osobní automobil. Žalovaný požadavek Klientky předal dne , datum, své kolegyni, paní , jméno FO, , tedy jiné osobě spolupracující se žalobkyní, protože žádost klientky nechtěl zpracovat sám, neboť se činnosti pro žalobkyni již aktivně nevěnoval. Protože však klientka nebyla spokojena s novou nabídkou, obrátila se znovu na žalovaného a domáhala se, aby jí nabídku zpracoval on, a to i přesto, že jí žalovaný sdělil, že tuto činnost již ukončil. Žalovaný tedy klientku odkázal na kolegu v oboru, , adresa, , který pro žalobkyni dlouhou dobu pracoval, s tím, že si s jejími požadavky třeba bude vědět rady on, neboť zná velmi dobře produkty žalobkyně. Žalovaný tak odmítl, že by z jeho strany došlo k porušení povinnosti stanovených Smlouvou, opakovaně se po žalobkyni dožadoval prošetření dané situace, k čemuž dle něj nedošlo a žalobkyně jej pouze opakovaně vyzývala k úhradě stanovené smluvní pokuty.4. Po provedeném řízení rozhodl podepsaný soud ve věci poprvé rozsudkem ze dne , datum, pod č. j. , spisová značka, tak, že žalobu žalobkyně zcela zamítl a zavázal ji k náhradě nákladů řízení žalovanému a státu. Okresní soud na základě provedeného dokazování učinil závěr o skutkovém stavu tak, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o obchodním zastoupení, kterou se zavázal zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv. Od října 2020 byl žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr u jiného zaměstnavatele a zprostředkovávání pojistných smluv se již prakticky nevěnoval. Dne , datum, se klientka žalobkyně obrátila na žalovaného se žádostí o snížení pojistného ze smlouvy o povinném ručení k jejímu osobnímu automobilu. Žalovaný požadavek klientky dne , datum, přeposlal kolegyni, která pro žalobkyni rovněž zprostředkovávala sjednávání pojistných smluv. Dne , datum, se klientka opětovně obrátila na žalovaného s žádostí o přepočítání povinného ručení na její osobní automobil. Žalovaný klientce dne , datum, sdělil, že se pojistným smlouvám již nevěnuje a odkázal na svého známého pana , jméno FO, s tím, že mu má sdělil údaje o své pojistné smlouvě, neboť on nemůže dát panu , jméno FO, informace ze systému , Anonymizováno, . , jméno FO, v té době pracoval pro společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , která zprostředkovávala pojistné smlouvy, a to včetně pojistných smluv pro společnost , právnická osoba, ., která je jediným akcionářem žalobkyně. Dříve pan , adresa, pracoval pro právního předchůdce žalobkyně, takže znal její produkty. Klientka po celou dobu nechtěla měnit pojišťovnu, což pan , adresa, věděl. , jméno FO, se s klientkou spojil, ale klientka jeho přístup nepovažovala za profesionální, a proto nedošlo k uzavření žádné smlouvy. Klientka nadále zůstala ve smluvním vztahu s pojišťovnou , Anonymizováno, . Dopisem ze dne , datum, žalobkyně odstoupila od smlouvy o obchodním zastoupení žalovaným. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě smluvní pokuty ve výši 200.000 Kč pro jeho spolupráci s konkurencí. Žalovaný opakovaně odmítal pokutu zaplatit s odůvodněním, že z jeho strany k žalobkyní tvrzenému porušení smlouvy nedošlo, a to i poté, kdy obdržel předžalobní výzvy žalobkyně. Na uvedený závěr o skutkovém stavu navázal okresní soud právním hodnocením, podle něhož zjištěným jednání žalovaného nedošlo k porušení smlouvy o obchodním zastoupení a žalobkyni tak nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Podle okresního soudu přímá či nepřímá, a i příležitostná, spolupráce /ad a)/ předpokládá společnou činnost s konkurencí, tedy jakési společné aktivní jednání žalovaného. Toto však podle okresního soudu nenaplňuje takové jednání žalovaného, kdy tento dal klientce (p. , jméno FO, ) pouze kontakt na osobu jiného zprostředkovatele (nikoliv na konkurenci), který by jí potencionálně mohl pomoci, a to za situace, kdy této klientce nebyla žalobkyně sama schopna či ochotna poskytnout poptávaný produkt. Jelikož se jedná v daném případě o podnikatelskou činnost, pak by takováto společná činnost (s konkurencí) měla navíc směřovat ke vzniku společného zisku, tedy profitu z jednání žalovaného, avšak v případě žalovaného ani toto nenastalo a žalobkyně ani nic takového netvrdila. Podle okresního soudu nelze zjištěné jednání žalovaného ani kvalifikovat jako podporování konkurence, neboť takové jednání v sobě nese určitou soustavnost, trvající jednání (viz. i odkaz ve Smlouvě na „působení jako statutární orgán konkurence“) nebo alespoň opakované jednání, což v případě jednání žalovaného splněno rozhodně nebylo.5. Usnesením ze dne 14. 11. 2023 pod č. j. 75 Co 218/2023-283 odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Toto své rozhodnutí odůvodnil tak, že pokud okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že v jednání žalovaného spočívajícího v tom, že klientku žalobkyně odkázal na třetí osobu zabývající se činností v distribuci pojištění, neshledal porušení povinnosti žalovaného dle čl. X. odst. 1 smlouvy, pak odvolací soud s tímto závěrem zásadně nesouhlasí. Jestliže okresní soud dospěl podle krajského soudu k nesprávnému závěru o tom, že žalovaný neporušil povinnosti uložené v čl. XI odst. 1 smlouvy, implikuje tento jeho závěr současně právní hodnocení předmětné smlouvy jako smlouvy platné. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že procesní obrana žalovaného byla založena na dvou rovinách. V první žalovaný zpochybňoval platnost smlouvy tím, že namítal, že žalobkyně jednala v právním styku nepoctivě, což mělo spočívat ve formě „donucení“ žalovaného k uzavření obchodní smlouvy, a nikoliv smlouvy pracovní a nemožnosti vyjednávaní o obsahu smlouvy. Dále neplatnost shledával v nevyváženosti obsahu smlouvy, kdy na straně žalovaného převyšují smluvní povinnosti, nadto je obsahem konkurenční doložka a dále, že bylo sjednáno výhradní zastoupení, omezující žalovaného ve svobodě podnikání. Druhá rovina procesní obrany žalovaného pak byla založena na argumentaci, že žalovaný povinnost neporušil, čemuž okresní soud přisvědčil. Z odůvodnění napadeného rozsudku však žádným způsobem nevyplývá, jak se okresní soud vypořádal s obranou žalovaného stran neplatnosti předmětné smlouvy a jakými úvahami byl tedy veden při závěru o platnosti smlouvy, z čehož pak vycházel, když dospěl k tomu, že žalovaný smluvní povinnost neporušil. Dle závazného pokynu krajského soudu se tak okresní soud v dalším řízení má zabývat procesní obranou žalovaného směřující do otázek platnosti samotné smlouvy. Pokud okresní soud d