12 C 261/2024-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou ze dne 2. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 245,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2018 Smlouvu o bankovních službách, která nahradila smlouvy, na jejímž základě vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Dne 13. 7. 2021 byla dále po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřena Smlouva o povoleném debetu až do 20 000 Kč. Žalovaný čerpal z účtu finanční prostředky v rozporu se smlouvou, kdy se jednalo o nepovolený debet. Tento žalovaný neuhradil a žalobkyně jej marně vyzývala k jeho úhradě a poté od smlouvy odstoupila. Požaduje proto po žalovanému jistinu se smluvním úrokem i zákonným úrokem z prodlení.2. Okresním soudem v Olomouci byl dne 14. 8. 2024 vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen usnesením ze dne 27. 9. 2024. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Dle Všeobecných obchodních podmínek a Smlouvy o bankovních službách ze dne 16. 7. 2018 bylo sjednáno mezi stranami vedení účtu žalovaného Můj účet , jméno FO, č. , č. účtu, . Dne 13. 7. 2021 byla uzavřena Smlouva o povoleném debetu, možnosti přečerpání tj. úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokem 19,99 % ročně. Úroková sazba pro nepovolený debet činila 25 % ročně. Sazby vycházely z Oznámení o sazbách k 18. 6. 2021 a Standartních informací o spotřebitelském úvěru. Dle Periodického výpisu ze dne 14. 3. 2024 byl dluh žalovaného 22 245,23 Kč převeden na zvláštní účet. Dne 30. 1. 2024 byl žalovaný výzvou k vyrovnání vyzván k doplacení nepovoleného debetu. Dne 5. 3. 2024 žalobkyně sdělila žalovanému Odstoupení od smlouvy a 15. 3. 2024 mu oznámila zrušení účtu. Předžalobně byl žalovaný vyzýván k úhradě dne 16. 7. 2024 právním zástupcem a dne 20. 7. 2024 byla zásilka poštou uložena.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na její žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně požadovaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 312 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 245,23 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze 3 úkonů (převzetí věci s přípravou, předžalobní výzva, podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Lhůtu k plnění ve výroku II. opět určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. , adresa, plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.