16 C 233/2024-88 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 015 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne , datum, byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 900 Kč, když šlo o půjčku s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyně spolu s příslušenstvím, a to k datu splatnosti dle čl. IX shora uvedené smlouvy. Žalovaný si dále s žalobkyní dohodl službu Presto ve výši 165 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení a má vůči žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 14 015 Kč, která se skládá z jistiny 10 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 950 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 882,63 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, , že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, za základě které byla žalovanému půjčena částka 10 900 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč, dále poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč měsíčně. Ze sazebníku pak byla zjištěna výše smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 10 900 Kč s tím, že z výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 20 279 Kč, výdaje na půjčku ve výši 5 000 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které si žalovaný půjčil u žalobkyně částku 10 900 Kč, která mu byla zaslána. Žalovaný dlužnou půjčku řádně nesplácel, když na tuto ničeho nezaplatil. Bylo povinností žalovaného v řízení tvrdit a prokázat, že půjčku splatil, případně další skutečnosti rozhodné pro posouzení žaloby. Protože žalovaný zůstal nečinný a žalobkyně prokázala rozhodné skutečnosti, které tvrdila v žalobě, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 075 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.