17 C 110/2024-91 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhali vůči žalovaným určení, že jsou v rozsahu společného jmění manželů vlastníky stavby bez čp/če – garáže stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , Jméno advokáta B, , zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „garáž“). Žalobci uvedli, že se žalovanými uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem byla garáž. Kupní cena byla žalobci uhrazena. Státní notářství v Olomouci kupní smlouvu registrovalo dne , datum, , pod č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , čímž smlouva nabyla účinnosti. Žalobci se bezprostředně po podpisu kupní smlouvy ujali držby garáže a užívají ji dodnes. Nyní žalobci zjistili, že nejsou zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí, když vlastnické právo ke garáži je zapsáno ve prospěch SJM žalovaných. Žalovaní jsou již rozvedeni. Žalobci kontaktovali žalovaného 1., který byl ochoten poskytnout žalobcům součinnost a uznal, že vlastníky garáže jsou žalobci. Žalovaná 2. se v době podání žaloby nacházela v Dánsku a žalobcům se ji nepodařilo kontaktovat. Z toho důvodu žalobci podávají žalobu.2. Žalovaný 1. se k žalobě nevyjádřil. Žalovaná 2. se k podané žalobě vyjádřila tak, že potvrdila, že se žalovaným 1. uzavřela dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem byla garáž, že obdrželi kupní cenu a žalobcům garáž předali. Žalovaná 2. souhlasila s tím, aby byli žalobci zapsáni jako vlastníci garáže, jejich nárok uznala a ničeho nenamítala.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:- z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanými 1., 2. jako prodávajícími a žalobci a) a b) jako kupujícími, že předmětem převodu byla garáž na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , Jméno advokáta B, ozn. Na geometrickém plánu SG , adresa, jako st. , Anonymizováno, , a že kupní cena činila 40.000 Kč. Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím v Olomouci dne , datum, pod č.j. , IBAN, /, Anonymizováno, ;- z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, bylo zjištěno, že jako vlastníci garáže byli k tomuto datu zapsáni žalovaný 1. a žalovaná 2., přičemž garáž měli v SJM;- z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že manželství žalovaného 1. a žalované 2. bylo rozvedeno.4. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Podle § 133 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni uzavření kupní smlouvy dne , datum, (dále jen „obč. zák.“), osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.6. Podle § 134 odst. 2 obč. zák., převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.8. Prvně má soud za to, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť zápis v katastru nemovitostí je v rozporu se skutečným stavem. Dále pak mezi účastníky nebylo sporné, že mezi nimi byla dne , datum, uzavřena platná kupní smlouva, která byla dne , datum, registrována Státním notářstvím v Olomouci, a že na základě této smlouvy došlo k převodu vlastnického práva ke garáži na žalobce. Žalovaná 2. nárok žalobců uplatněný žalobou uznala a žalovaný 1. se nijak k žalobě nevyjádřil, ničeho nenamítal ani nerozporoval. Soud proto dospěl k závěru, že vlastnické právo ke garáži svědčí žalobcům, a to v rámci SJM, když žalobci byli ke dni uzavření kupní smlouvy a stále jsou manželé, a žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu, neboť žalobci, kteří byli v řízení plně procesně úspěšní a měli by tak nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady vůči žalovaným nepožadovali.