17 C 20/2025-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 5. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 45.560 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 3. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši celkem 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, zbytek celkové částky k úhradě uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho a ke dni 7. 6. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále požadovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.450 Kč podle sazebníků poplatků, který byl nedílnou součástí smlouvy. V souladu s čl. IV. smlouvy požadovala žalobkyně také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši 5.560 Kč za období od 8. 6. 2024 do 24. 10. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 7. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru činila 40.000 Kč, úroková sazba byla 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splácet 1 x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru byl povinen splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Podle čl. VI. smlouvy odst. 6.1 bylo stanoveno, že pokud klient (žalovaná) nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku či úvěr v den splatnosti, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Podle čl. VI. smlouvy odst. 6.3 bylo stanoveno, že klient (žalovaná) uhradit žalobkyni mimo smluvní pokutu i účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník. Podle sazebníku činily náklady na vymáhání při 3 dnech po splatnosti 150 Kč, při 7 dnech po splatnosti 500 Kč, při 14 dnech po splatnosti 500 Kč, při 20 dnech po splatnosti 200 Kč a při 25 dnech po splatnosti 100 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřovala prostřednictvím aplikace Kontomatik a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Dne 7. 3. 2024 byla žalované zaslána na účet od žalobkyně částka 40.000 Kč. Dopisem ze dne 7. 6. 2024 žalobkyně sdělila žalované, že úvěr byl ke dni 7. 6. 2024 zesplatněn a vyzvala ji k úhradě částky 92.677 Kč do 3 dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů za vymáhání v celkové výši 47.118,14 Kč do 7 dnů.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.6. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Soud měl v řízení za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a to prostřednictvím aplikace Kontomatik, kde porovnala příjmy a výdaje žalované, a dále lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích. S ohledem na výše uvedená tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nerozporovala, a předložené důkazy, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena řádně v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb.13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a že žalované poskytla částku 40.000 Kč. V řízení bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni dluh uhradila, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 40.000 Kč představující dlužnou jistinu úvěru, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 8. 6. 2024 (tj. po dni zesplatnění úvěru) do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši celkem 1.450 Kč v souladu se Sazebníkem poplatků, který tvořil nedílnou součást smlouvy o úvěru. Současně žalobkyni vznikl v souladu s čl. VI. odst. 6.1 smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od 8. 6. 2024 do 24. 10. 2024, což soud posoudil jako oprávněné, a zavázal tak žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.560 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11.543 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve