17 C 253/2024-40 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 6. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 11.088,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 20. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku 5.300 Kč, splatnou dne 20. 5. 2023. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny a dále poplatku ve výši 5.788,13 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne 21. 9. 2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- z oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě ze dne 21. 9. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 20.351,48 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2023 a dále bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;- z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 9. 2024 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovanou;- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 20. 4. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 5.300 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr byl splatný dne 20. 5. 2023 spolu s poplatkem ve výši 5.788,13 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 40 % p.a.;- z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet č. , č. účtu, dne 20. 4. 2023 částku 5.300 Kč pod VS , RČ, ;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná a že v dubnu 2023 byla na účet připsána částka 5.300 Kč pod VS , RČ, .5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 20. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.300 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.788,13 Kč nejpozději dne 20. 5. 2023. Žalované byl úvěr poskytnut dne 20. 4. 2023 převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dne 21. 9. 2024.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nenavrhla a nedoložila žádných důkazů.15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.16. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru snížené o prokázané platby žalované v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrá