17 C 41/2025-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 27. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 36.326,39 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 11. 2020 uzavřel její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 28.261,40 Kč do 21. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas a úvěr byl proto ke dni 23. 5. 2024 zesplatněn. Z důvodu prodlení vznikla žalovanému také povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 24. 5. 2024 do 3. 6. 2024 ve výši 395,24 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a následné dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 35.931,15 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 395,24 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 14.580,61Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,72 Kč, zákonného úroku z prodlení od 8. 6. 2024 do zaplacení a nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě.2. Podáním doručeným soudu dne 3. 3. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před podáním žaloby a vzala svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14.580,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 395,24 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavil.7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:- z oznámení ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno podle podacího archu dne 14. 6. 2024;- z upomínky ze dne 23. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 11.507,34 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána;- z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 23. 5. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 23. 5. 2024 zaslána výzva k úhradě částky 50.987,17 Kč;- z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 21. 10. 2024 zaslána výzva k úhradě částky 51.454,26 Kč s příslušenstvím nejpozději do 31. 10. 2024;- z dopisu ze dne 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v něm žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě částky 51.801,79 Kč nejpozději do 18. 7. 2024;- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2023 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 40.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Doba trvání úvěru byla stanovena na 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 68.261,40 Kč;- z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 21. 11. 2023 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč s poznámkou k platbě „identifikace klienta pro ucel poskytnuti uveru od , právnická osoba, “, a že z tohoto účtu byla dne 21. 11. 2023 na účet žalovaného zaslána částka 40.000 Kč;- z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010;- ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru;- z opakované výzvy ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 17.383,97 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána;- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalovaného bylo zjištěno, že pověřený terénní pracovník absolvoval cestu na kontaktní adresu dlužníka ve dnech 25. 7. 2024 a 20. 11. 2024.8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl dne 21. 11. 2023 částku 40.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činila 68.261,40 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 10. 2024.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu