18 C 70/2025-88 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 814,70 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami , právnická osoba, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , Jméno žalobkyně, ., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne , datum, schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (zpráva z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný udělil v Rámcové smlouvě) (Rámcová smlouva č. , hodnota, , Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě - Smlouva o poskytnutí kontokorentu, Obchodní podmínky , Jméno žalobkyně, ., Podmínky pro používání kontokorentu , Jméno žalobkyně, ., Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného). Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne , datum, k zesplatnění kontokorentu, viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva ze dne , datum, . Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 29 600 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 1 473,47 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne , datum, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne , datum, . Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku ve výši 218,48 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 218,48 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Dále po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku ve výši 2,52 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 2,52 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Dále po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku ve výši 64 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 64 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Dále po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku ve výši 3 500 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 3 500 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Dále po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku ve výši 0,30 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 0,30 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 25 814,70 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 1 473,47 Kč (Rámcová smlouva č. , hodnota, , Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě - Smlouva o poskytnutí kontokorentu, Obchodní podmínky , Jméno žalobkyně, ., Podmínky pro používání kontokorentu , Jméno žalobkyně, ., Přehled plateb kontokorentu, Zesplatňující dopis - předžalobní výzva). O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného v souladu s Obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne , datum, , dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 29 600 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 1 473,47 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni , datum, . Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni , datum, (Zesplatňující dopis - předžalobní výzva, Obchodní podmínky , Jméno žalobkyně, ., Podmínky pro používání kontokorentu , Jméno žalobkyně, .).4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.7. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.8. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.9. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o vedení účtu – rámcová smlouva a smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněných smluv, a to vedením běžného účtu žalovanému a poskytnu