19 C 30/2025-39 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2024 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., která pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024. Původní věřitelka poskytl žalovanému dne 16. 6. 2023 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 16. 7. 2023. Žalobkyně se dále domáhala poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč. Žalovaný tuto částku, přes předžalobní výzvu, zaslanou žalovaném dne 20. 9. 2024, dosud nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu omluvili, žalovaný se k jednání soudu dne 19. 3. 2025 bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisuSoud ve věci učinil následující skutková zjištění:3. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, patřil v červnu 2023 žalovanému a v červnu 2023 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .4. Z potvrzení o platbě ze dne 29. 9. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . tímto potvrdila, že z účtu společnosti , Anonymizováno, byla odeslána částka 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to dne 16. 6. 2023.5. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2024 s přílohou bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, postoupila žalobkyni, mimo jiné, i pohledávku za žalovaným.6. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2024 s podacím lístkem bylo zjištěno, že tohoto dne bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 6. 2023 č. , spisová značka, bylo zjištěno, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč, úrokem ve výši 295,89 Kč, zápůjční úrokovou sazbou 36 % p. a., dobou splatnosti 1 měsíc a RPSN 9 059,1 %.8. Ostatní důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:9. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 6. 2023 na základě úvěrové smlouvy č. , spisová značka, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jej uhradit do jednoho měsíce spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 4 200,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2024. Žalovanému byla dne 20. 9. 2024 odeslána předžalobní výzva.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila nič