19 C 58/2025-60 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 802,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni, v případě prodlení, smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4,79 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky dne 3. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 7. 5. 2025 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2023 č. , hodnota, a příloh uvedených v čl. I.3. a předpisem denních splátek bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výš 43 800 Kč. Dohodnuta byla denní splátka ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami;- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 11. 2023 a metodiky bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalovaného s tím, že uvedena je výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 33 002 Kč, vypočítané minimální výdaje 14 610 Kč a disponibilní příjem 13 500 Kč;- z dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že žalobkyně sama vystavila potvrzení o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 33 002 Kč;- ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 24. 3. 2025 bylo zjištěno, že účet číslo , Anonymizováno, patřil žalovanému a dne 16. 11. 2023 na něj byla připsána příchozí platba pod VS , var. symbol, ve výši 8 000 Kč;- z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím služby BankID, jednalo se o bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , Anonymizováno, označený jako , Jméno žalovaného, ;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 16. 11. 2023 částku 8 000 Kč pod VS , var. symbol, ;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 3. 9. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána téhož dne.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 11. 2023 na základě smlouvy č. , hodnota, úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 4,79 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení posouzení úvěruschopnosti. Žalovanému byla dne 3. 9. 2024 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.