20 C 281/2024-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 665,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel) uzavřel se žalovanou dne 27. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, když po uzavření smlouvy uhradila celkem částku 27 300 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 5 658,25 Kč, dlužný úrok ve výši 169,81 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 2 604,97 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 494,03 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 956,93 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 781,09 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupena na žalobkyni2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:4. Z oznámení ČSSZ a z výpisu z účtu, že žalovaná od ledna 2020 pobírala invalidní důchod třetího stupně ve výši 15 825 Kč měsíčně.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 8. 2020, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 27. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, tj. tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč.6. Z přehledu plateb, že žalovaná na úvěr uhradila částku 27 300 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 25. 4. 2023 postoupena na žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 31. 7. 2023 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:10. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 27. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, tj. tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě oznámení ČSSZ a výpisu z účtu, ze kterých vyplynulo, že žalovaná od ledna 2020 pobírala invalidní důchod třetího stupně ve výši 15 825 Kč měsíčně. Žalovaná na úvěr uhradila částku 27 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 25. 4. 2023 postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 31. 7. 2023 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při