20 C 285/2024-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 46 470 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 6. 2023, 24. 7. 2023, 26. 7. 2023, 10. 9. 2023 a 11. 9. 2023 smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně tak, že měl splácet každý měsíc nejpozději do 27. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto byl úvěr ke dni 31. 12. 2023 zesplatněn. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 1. 1. 2024 do 29. 5. 2024, tj. částky 4 470 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, dlužný úrok ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 470 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.3. Soud učinil z provedených důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2023, z výpisu z účtu, z kopie OP a rodného listu, z podacího lístku a z předžalobní výzvy následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, kdy žalovaná vyčerpala celkem částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc vždy do 27. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V čl. 6.2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatným celý dluh. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 29. 5. 2024 k úhradě žalované částky před podáním žaloby. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . za období od března 2023 do května 2023, kdy z těchto výpisů vyplývá mimo jiné, že žalovaná je ve zkoumaném období v permanentním záporném zůstatku na účtu a uzavírá smlouvy o úvěru i s jinými subjekty např. se společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, apod.5. Z dopisu ze dne 28. 12. 2023 označeném jako zesplatnění spotřebitelského úvěru soud žádná skutková zjištění neučinil, neboť ze samotného dopisu není zřejmé, zda vůbec a kdy byl žalované odeslán.6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.16. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalované předložila pouze výpis z účtu žalované, ze kterého navíc vyplynulo, že žalovaná je na svém účtu neustále v záporném zůstatku a uzavírá další četné smlouvy o úvěru a zápůjčkách s nebankovními subjekty, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že např. u společnosti , právnická osoba, přesahují smluvní úroky v některých případech až 100 % poskytnuté jistiny. Tyto informace měly být pro žalobkyni varovným signálem a měla v daném případě mnohem důkladněji zkoumat pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované a výši dalších závazků.17. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.18. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany,