21 C 76/2025-43 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 134,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč. Strany si sjednaly poplatek za uzavření smlouvy 6 334,18 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr do data splatnosti nevrátil. O platební schopnosti žalovaného hradit úvěr neměl právní předchůdce žalobkyně pochybnosti, neboť byl lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.2. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 5 800 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku jednorázově vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 334,18 Kč před slevou. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním SMS kódu (zjištěno z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , z listiny Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet ve výši 5 800 Kč dne , datum, (zjištěno z listiny Potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dluhu (zjištěno z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, ). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne , datum, , postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne , datum, (zjištěno z listin Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, ).4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2399 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.6. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Po zhodnocení skutkového stavu a aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon. Právní předchůdce žalobkyně neměl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem ani neověřil. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak dle § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně toliko v obecné rovině tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, uvedené však není dostatečným posouzením úvěruschopnosti ve smyslu shora citovaného.15. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný žalobkyni cokoliv plnil. Žalovaný tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši plnění žalobkyně, tedy ve výši 5 800 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni něco nad rámec jí tvrzené částky, případn