ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2025:22.C.56.2025.1 Datum: 2025-06-24 Předmět: o 55 401,07 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["neplatnost právního jednání""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 55 401,07 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 53 001,07 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 27. 2. 2023, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat finance do limitu 60 000 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě lustrace registrů, hodnocením údajů sdělených žalovanou v kontextu životního minima a normativních nákladů na bydlení, na základě předložených výpisů z účtu. Z výpisů z účtu ověřila, že žalované přicházely příjmy korespondující s příjmy tvrzenými ve smlouvě, žalovaná dále disponovala částkou 12 000 Kč; rovněž identifikovala výdaje žalované, z nichž některé označuje za zbytné a jednorázové; poukázala na to, že značnou část výdajů žalovaná hradila zřejmě v hotovosti, jelikož vybírala velkou část svých příjmů. Dále se domáhá částky 900 Kč, jakožto nákladů na vymáhání. Dále se domáhá částky 1 500 Kč, jakožto souhrnu smluvních pokut (3 x 500 Kč), která byla sjednána v uvedené smlouvě. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem zaplatila částku 30 713 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně a žalovaná se dne 27. 2. 2023 dohodly na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala opakovaně poskytnout žalované úvěr s úvěrovým limitem až do 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem vrátit prostřednictvím pravidelných splátek, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouva o úvěru z 27. 2. 2023); žalobkyně a žalovaná se dohodly na zvýšení úvěrového rámce až na 60 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad ve spojení s úvěrovými podmínkami čl. 4.4).5. Žalovaná uvedla příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 23 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 Kč, uvedla, že bydlí ve vlastním domě, bytě (smlouva o úvěru a potvrzení o provedení ověření bonity). Výdaje žalovaná uvedla ve výši 8 000 Kč (potvrzení o provedení bonity).6. Žádosti žalované o úvěrové produkty byly v období od dubna do října 2022 11krát odmítnuty splátkové úvěry, přičemž vždy šlo o úvěry v řádu desítek tisíc; v době od září do října 2022 byla žalované odmítnuta 3krát žádost o kreditní kartu s limitem od 6 tis. Kč do 25 tis. Kč; žalovaná měla jeden existující splátkový úvěr se splátkou 4 178 Kč, dále měla od ledna 2023 nový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 4 200 Kč a rovněž měla v lednu 2023 měla přečerpaný revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč o částku 468 Kč (údaje z úvěrové zprávy).7. V prosinci 2022 až únoru 2023 chodil na bankovní účet žalované příjem, který lze považovat za pravidelný, ve výši 10 714 Kč měsíčně (měsíční platby od Úřadu práce ve výpisu z účtu; ostatní platby od třetích fyzických osob či od úvěrových institucí, které nebyly zaměstnavatelem žalované, nelze považovat za ověřené pravidelné příjmy ze zaměstnání či sociálních dávek); úhrady z účtu žalované za měsíc únor 2023 přesahují 23 tis. Kč (debetní položky ve výpisu z účtu za měsíc únor 2023).8. Žalovaná poprvé čerpala úvěr dne 27. 2. 2023, dne 20. 8. 2023 jí byly poprvé účtovány náklady na vymáhání, dne 20. 9. 2023 byla žalované poprvé účtovaná smluvní pokuta, následně byly náklady na vymáhání a smluvní pokuta účtovány dne 20. 2. 2024; za dobu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku 70 152,15 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem uhradila částku 30 713 Kč (tvrzení žalobkyně a výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 19. 9. 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad; výzva ke splacení celého úvěru ve spojení s podacím archem).9. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vzniklého na základě předmětné úvěrové smlouvy (předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2024 vč. podacího archu z 11. 10. 2024).10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smlouvy, na základě které žalovaná postupně čerpala jednotlivé částky, v součtu šlo o částku 70 152,15 Kč. Žalobkyně měla v době poskytnutí úvěru s rámcem 10 000 Kč informace o pravidelném příjmu žalované do výše 10 714 Kč, dále měla informace o tom, že jí několik měsíců před poskytnutím úvěru byly opakovaně zamítány žádosti o úvěrové produkty, současně měla informaci o splátkovém zatížení ve výši minimálně 4 178 Kč a o tom, že žalovaná má již přečerpaný revolvingový úvěr (ač o nízkou částku), současně měla informace o faktických výdajových položkách na účtu žalované, které násobně převyšují doložený příjem. Žalobkyně úvěruschopnost žalované při navyšování úvěrového rámce až na 60 000 Kč nehodnotila opakovaně. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila celkem částku 30 713 Kč.11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.12. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.14. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně v rozporu s uvedeným ustanovením vůbec neprověřila úvěruschopnost při navýšení úvěrového limitu (z původních 10 000 Kč na 60 000 Kč), současně při prvotním hodnocení úvěruschopnosti vycházela z příjmů v neověřené výši a nezohlednila dostatečně skutečnosti plynoucí z úvěrové zprávy, ze které byly zřejmé pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. V neposlední řadě žalobkyně nepřihlédla ke skutečné výši výdajových transakcí, jak jsou zřejmé z výpisů z účtu žalované (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Vše výše uvedené neodpovídá standardu odborné péče a vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované.15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož by veškeré ostatní nároky, které by mohly být předmětnou úvěrovou smlouvou založeny, byly z důvodu její neplatnosti nedůvodné, je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení uzavřít, že žalovaná realizovanými úhradami (bez ohledu na jejich započítávání žalobkyní) již fakticky vracela jistinu. Žalobkyně tak má právo na vrácení dosud nevrácené části jistiny (70 152,15 – 30 713 = 39 439,15); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl. Soud dále žalobu zamítl i v části požadující nároky odvozované z předmětné smlouvy (úrok, poplatky za vymáhání, smluvní pokuty), jelikož nebyly platně sjednány.16. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaná jistinu dobrovolně nevrátila. Jelikož však žalovaná své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikovala (zůstala v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 39 439,15 Kč a úspěch žalované je v rozsahu 34 848,98 Kč (z toho 3 618,27 Kč představuje běžící zákonný úrok z prodlení a částka 4 004,51 Kč běžící smluvní úrok). Rozdíl v úspěchu žalobkyně (cca 53 %) a žalované (cca 47 %) je nepa