10 C 167/2024-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 3. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 25 774,67 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 20. 9. 2019 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 13 967 Kč spočívajícím v kapitalizovaném úroku, poplatku za zpracování úvěru a v nákladech na vedení účtu a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách ve výši dle smlouvy, z nichž poslední byla splatná dne 13. 11. 2020. Dlužník půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 7 700 Kč a úvěr se stal celý splatným ke dni 14. 11. 2020. Dlužník ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 12 475,67 Kč, na nesplaceném poplatku 9 791,33 Kč, na sankčních poplatcích na upomínání 4 600 Kč a na smluvní pokutě 10 322,88 Kč, z níž žádal pouze 8 000 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění závazku do zaplacení a ze smluvní pokuty od 28. 3. 2024, a dále náklady vymáhání ve výši 699 Kč. Věřitel svou pohledávku postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, o čemž dlužníka také vyrozuměl. Věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet je dostatečná.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávek, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že žalovaná dne 20. 9. 2019 převzala od věřitele v hotovosti v místě svého bydliště (adresa výběru) částku 16 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek a podacího archu má soud za prokázáno, že toto oznámení učinil věřitel dne 20. 12. 2022; dlužník byl vyrozuměn o tom, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z věřitele na žalobce.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost; ze stejného důvodu neprováděl žádná další skutková zjištění z dalších provedených důkazů. Výše týdenní splátky byla sjednána na 500 Kč.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 16 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 8 300 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky, smluvní pokutu a jiné sankční položky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora citovaného zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet, ovšem toto již neprokázal. Zejména potom neuvedl, z jakých pravidelných měsíčních výdajů při zkoumání úvěruschopnosti vycházel. Z předložených důkazů, včetně výplatních pásek i čestného prohlášení, nevyplývá, že by se věřitel při uzavírání smlouvy jakkoliv zabýval výdajovou stránkou dlužníka, když tuto shrnul do jednoduchého údaje o tom, že předpokládané měsíční výdaje dlužníka činí 5 000 Kč. Přitom neuvedl, kolik dlužník konkrétně dlužník vynaloží na nájemné, kolik na další náklady spojené s bydlením a kolik na další své běžné osobní výdaje. Je nepravděpodobné, aby nájemník blíže nespecifikovaného bytu v roce 2019 vystačil s celkovými výdaji ve výši 5 000 Kč měsíčně. Pochybnosti budí také příjmová stránka dlužníka. Ten uvedl, že si měsíčně vydělá 15 661 Kč a má jediný zdroj příjmu, přesto je v kartě zákazníka dále uvedeno, že jako svobodný a bezdětný dlužník má další příjem domácnosti ve výši 19 000 Kč. Tento další příjem domácnosti nebyl v kartě zákazníka nikterak vysvětlen, ovšem pakliže se jedná o příjem spolubydlící osoby či dokonce partnera, není bez dalšího zkoumání či vysvětlení zřejmé, jaké výdaje tato spolubydlící osoba vykazuje a jaké jsou její osobní, rodinné, majetkové, sociální poměry a poměry bydlení. Za této situace nemohl být závěr o dalším příjmu domácnosti jakkoliv použitelný. Věřitel zcela rezignoval na zkoumání výdajových poměrů dlužníka a výdajové stránky domácnosti celkově. Nadto se jeví jako nepravděpodobné, že by domácnost s celkovým čistým měsíčním příjmem nejméně 34 661 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 5 000 Kč žádala poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s tím, že téměř dvojnásobek věřiteli musí vrátit. Je také s podivem, že přestože dlužník žádal úvěr ve výši 10 000 Kč, a pro tuto jistinu bylo také zkoumání úvěruschopnosti provedeno, nakonec obdržel úvěr ve výši 16 000 Kč. Soud má za to, že ze všech těchto shora popsaných skutečností je zřejmé, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 16 000 Kč, z níž nevrátil částku 8 300 Kč, která tak na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Proto byla žaloba zamítnuta, pokud jde o všechny ostatní uplatněné nároky s výjimkou nedoplatku jistiny, a rovněž pokud jde o veškeré příslušenství pohledávky v podobě úroků či zákonných úroků z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.