40 C 213/2024-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 004 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 12. 2023 s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému převodem na účet bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 330 Kč splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. dne 25. 3. 2024. Současně byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za což žalobkyně účtuje poplatek 990 Kč. Ke korunovému odkladu došlo dne 19. 1. 2024. Žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Zkoumala, zda má další úvěry, zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále prostřednictvím registru SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaného rovněž podrobila důslednému credit scoringu, posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Na základě výsledku daného procesu úvěr schválila. Žalovaný na úvěr za trvání smlouvy uhradil dne 19. 1. 2024 1 Kč, a dne 22. 2. 2024 rovněž 1 Kč (vč. platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti). Žalovaný se dostal do prodlení, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání smlouvy, k jeho úhradě. Následně byly žalovanému vyúčtovány účelně vynaložené náklady ve výši 2x 300 Kč (dne 15. 1. 2024 a 30. 3. 2024) a 2x smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěry, tedy 2x 300 Kč (dne 24. 4. 2024 a 27. 5. 2024). Pohledávka ve výši 14 004 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč (3x), poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů 600 Kč a smluvní pokuty 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 22. 6. 2024 do 16. 7. 2024 ve výši 141,47 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 004 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z úvěrové smlouvy z , datum, a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla finanční částku – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Účastníci se dohodli, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, a poplatek za korunový odklad 990 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 10. 1. 2024. Pro případ, že nesplatí úvěr včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za (každý) měsíc vymáhání. Dne 7. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby (předžalobní výzva včetně podacího archu). K naplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného stran žalobkyně provedl soud důkaz potvrzením o provedení ověření bonity klienta vč. metodiky posouzení úvěruschopnosti, z nichž zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr 10 000 Kč na základě těchto údajů: žalovaný je zaměstnanec, bezdětný, jeho měsíční příjem činí 33 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 25 000 Kč, a žalovaný splácí jiným společnostem 3 000 Kč měsíčně. Ohledně svých výdajů neuvedl žalovaný ničeho. Žalobkyně lustrovala žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s negativním výsledkem. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splatit jednorázově spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru celkovou částkou 10 330 Kč do 10. 1. 2024. Poté byla splatnost, prostřednictvím služby „korunový odklad“, prodloužena. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně toliko z informací tvrzených žalovaným. Žalovaný však svůj tvrzený příjem ani příjem dalších členů domácnosti nikterak nedoložil. Žalobkyně soudu nepředložila žádné doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala výdaje žalovaného. Ačkoliv soudu předložila obsáhlou metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů, soud konstatuje, že odhad výdajů klienta a následný propočet kreditního scóre nestačí k naplnění zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost klienta a může být toliko podpůrným zjištěním. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr nebo hypotetická statistická data. Jedině skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. S ohledem na uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou.6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.7. Žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu ve výši 10 000 Kč a je povinen ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na celý svůj závazek uhradil 2 Kč. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi pro zaplacení dluhu poskytne. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu dne 10. 6. 2024 s tím, nechť dluh uhradí nejpozději do 21. 6. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení dne 22. 6. 2024. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 6. 2024. Ve zbytku pak žalobu zamítl, neboť se jedná o ná