6 C 99/2024-37 — Okresní soud v Opavě

1. Osvojitel se domáhal vydání rozhodnutí o osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého. Důvodem pro podání návrhu byla skutečnost, že od , Anonymizováno, věku osvojence žije s ním a s jeho matkou ve společné domácnosti, přičemž v roce , Anonymizováno, s matkou osvojence uzavřel manželství. V mezidobí se mezi ním a osvojencem vytvořil citový vztah jako mezi rodičem a dítětem.2. Osvojenec souhlasil s návrhem osvojitele a k návrhu se připojil.3. Z rodného listu bylo zjištěno, že osvojenec se narodil dne , datum, v , město, , jako otec je v rodném listu zapsán , jméno FO, , nar. , datum, a matkou , jméno FO, , nar. , datum, .4. Z oddacího listu bylo zjištěno, že dne , datum, v , město, bylo uzavřeno manželství mezi , jméno FO, (matkou osvojence) a osvojitelem.5. Osvojitel v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že s matkou osvojence se seznámil před , Anonymizováno, lety, osvojenec měl v té době , Anonymizováno, , po roce a půl soužití se s matkou osvojence vzali. Z manželství má dalšího syna , jméno FO, , žádné další děti nemá. Postupem času začal brát osvojence za svého syna, osvojenec ho zase celou dobu bral jako svého otce. Od mala byli s osvojencem pořád spolu, společně sportovali. Nikdy nedělal rozdíly mezi synem , jméno FO, a osvojencem. Oba vychovával stejně, stejně je i materiálně zajišťoval. Rozdíly nedělala ani jeho rodina, rodiče přistupovali od počátku k osvojenci jako ke svému vnukovi.6. Z výslechu osvojence soud zjistil, že je bezdětný a svobodný. Osvojitele považuje za svého otce, neboť jej vychoval a dal mu všechno. Nikdy nepociťoval, že by osvojitel dělal rozdíly mezi ním a svým biologickým synem , jméno FO, . Přistupoval k oběma stejně. Svého biologického otce nikdy neviděl, ani se jej nesnažil kontaktovat, o tom, že osvojitel není jeho skutečným otcem, se dozvěděl až ve svých , Anonymizováno, letech. Syna osvojitele , jméno FO, považuje za svého bratra. Všichni členové rodiny osvojitele jej brali vždy jako syna osvojitele, nikdy nepocítil, že by to mělo být jinak. Má s nimi dobrý vztah.7. Z výslechu , jméno FO, , matky osvojence, bylo zjištěno, že si není vědoma žádného důvodu, který by osvojení bránil. S osvojením svého syna osvojitelem souhlasí, neboť od počátku má osvojenec s osvojitelem krásný vztah a osvojení není v rozporu s žádným jejím zájmem.8. Z výslechu , jméno FO, , otce osvojence, bylo zjištěno, že proti osvojení ničeho nenamítá, není si vědom žádného svého zájmu, který by bránil v osvojení. Osvojence viděl naposled, když mu bylo , Anonymizováno, . Z počátku se snažil s osvojencem navázat kontakt, chtěl se s ním stýkat, nicméně nevěděl, kde žije, pak to ale vzdal, neboť osvojenci nechtěl plést hlavu. Výživné neplatil, neboť došlo ke změně rodného příjmení osvojence a bylo mu Policií ČR sděleno, že z toho důvodu platit nemusí. V současné době je ženatý, má dvě děti (, Anonymizováno, ) a s rodinou žije v , adresa, . S manželkou a dětmi má dobrý vztah a má zato, že jeho současná rodina je schopná a ochotná se o něj v budoucnu v případě potřeby postarat.9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Osvojitel, který není biologickým otcem osvojence, je manželem matky osvojence, s níž uzavřel manželství , datum, , přičemž ve společné domácnosti s osvojencem a jeho matkou žije od cca , Anonymizováno, věku osvojence. Osvojitel o osvojence od dětství osobně pečoval, vychovával jej a rovněž i materiálně zabezpečoval. Od této doby se mezi osvojitelem a osvojencem vytvořil vztah jako mezi otcem a synem. Rodiče osvojence proti osvojení ničeho nenamítali, nejsou si vědomi žádného jejich zájmu, který by bránil v osvojení.10. Podle § 846 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 794 osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 847 odst. 1 platí, že zletilého lze osvojit, jestliže c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle § 847 odst. 2 občanského zákoníku zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.11. Věc byla posouzena podle citovaných zákonných ustanovení a návrhu soud vyhověl. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že osvojitel s matkou osvojovaného uzavřel v roce , Anonymizováno, manželství, které trvá doposud. Žil proto s osvojovaným již od jeho cca , Anonymizováno, věku ve společné domácnosti, po celou dobu se podílel na jeho výchově a osobně o něj pečoval. Lze uzavřít, že jejich vztah je obdobný vztahu otce a syna, který se odráží také ve vztahu ostatních členů rodiny osvojitele k osvojovanému, neboť i oni jej považují za člena své rodiny. K návrhu na osvojení se přitom osvojovaný připojil. Z provedených svědeckých výslechů biologických rodičů osvojence, zejména otce osvojovaného, nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovozovat, že osvojení je v rozporu s jejich zájmy. Současně nebyly v řízení zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že osvojení je v rozporu s dobrými mravy. Nic tak nebrání tomu, aby takto dlouhotrvající fungující vztah osvojitele a osvojovaného našel svůj odraz rovněž v právní rovině.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že žádný z účastníků na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval.