7 C 163/2024-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem specifikovaným ve výroku v odst. I s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky žalobkyně, na základě které byl žalovanému poskytnut v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře. Uvedená částka byla žalovanému převedena na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, . Součástí úvěrové smlouvy je poplatek , částka, za poskytnutí úvěru a poplatek za bezpečnou splátku , částka, , poplatek za SMS servis , částka, , poplatek za expres výplatu , částka, , dále náklady úvěru , částka, a smluvní pokuta , částka, v případě prodlení dlužníka se splátkou dluhu. Jelikož tak žalovaný porušil svůj závazek, žalobkyně využila svého oprávnění a podle úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požaduje okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , přičemž žalovaný byla vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, . Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a po zesplatnění neuhradil žádnou splátku, dluží celkem částku , částka, , která sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , dále z poplatků za poskytnutí úvěru , částka, , poplatku za expres výplatu , částka, , poplatků za bezpečnou splátku , částka, , poplatků za SMS servis , částka, , úroků , částka, , účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu , částka, a smluvní pokuty , částka, . Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána žalobkyní dne , datum, výzva k úhradě, na tuto výzvu však nereagoval.2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř.3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř., jestliže žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný zůstal nekontaktní, k nároku žalobkyně se nevyjádřil, a rozhodl dle obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Soud z úvěrové smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku poplatků žalobkyně, výpisu úhrad, čerpání a splátkového kalendáře, výzvy z , datum, , předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, , vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, na která proto soud pro stručnost odkazuje, a jsou uvedena v odst. prvním odůvodnění.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal splácet řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře. Dále žalobkyně tvrdila, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem částku , částka, a na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Jelikož tak žalovaný porušil svůj závazek, žalobkyně využila svého oprávnění a podle úvěrových podmínek úvěr zesplatnila. Žalovaný na žádnou z výzev k zaplacení nereagoval. Žalobkyně tvrdila k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, že tento je zaměstnancem s příjmem , částka, měsíčně bez bližší konkretizace zdroje jeho příjmu ze zaměstnaneckého poměru, že byla ohledně něj provedena kontrola v registru SOLUS a CEE, a proto dovodila, že žalovaný je schopen splácet předmětný úvěr.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti obvykle tvrdí, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech, kdy jsou k tomu využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. V této věci brala žalobkyně v úvahu, že měsíční příjem žalovaného , částka, , žalovaný je svobodný, bezdětný, neuvádí své měsíční výdaje vyjma splátky , částka, jiným společnostem, tedy žalobkyně dovozuje, že bylo ve finančních možnostech žalovaného tento úvěr splácet, že řádně posoudila úvěru schopnosti žalovaného.11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně neúčastí u jednání soudu se zkrátila o poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vedoucí k doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti žadatele o úvěr. K prokázání těchto skutečností žalobkyně předložila soudu toliko potvrzení o provedení ověření bonity klienta datovanou , datum, . Nedoložila od žalovaného výpis z jeho bankovního účtu, pracovní smlouvu či alespoň výplatnici. Je proto zřejmé, že žalobkyně na základě údajů, které měla k dispozici (aniž by vůbec doložila, nebo alespoň tvrdila, že řádně ověřila jejich původ – nestačí totiž tyto ověřovat jen při pochybnostech o jejich správnosti, ale vždy, tzn. taková pochybnost je zde dána automaticky, tzn. presumuje se, jinak by se o skutečné ověření bonity klienta a posouzení jeho schopnosti splácet úvěr nejednalo - k čemu by bylo totiž takové ověřování, když klient - zákazník si může vymyslet svůj příjem a příjem ostatních členů domácnosti navíc nespecifikovaných v podstatě jakýkoliv), situaci žalované vyhodnotila zjevně nesprávně. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Na tomto m