7 C 219/2024-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u podepsaného soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku , částka, . Žalobkyně poslala na účet žalovaného jistinu úvěru pod v. s. , RČ, dne , datum, , žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně smluveného úroku každý měsíc vždy ke každému 8. dni v měsíci. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení, v poslední upomínce , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru , částka, a smluvního úroku 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , a to v celkové výši , částka, . Zároveň se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, , a to ve výši , částka, v souladu se smluvními podmínkami uvedenými v bodu 4.2. písm. c smlouvy uzavřené účastníky. Na předžalobní výzvu dne , datum, žalovaný nereagoval.2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne , datum, .3. Soud pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a věc projednal za neúčasti účastníků, když žalovaná se z jednání soudu omluvila a žalovaný zůstal nekontaktní a nevyjádřil se vůbec k nároku uplatněnému žalobkyní, a rozhodl na základě předložených listinných důkazů a obsahu spisu.4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v odst. prvním odůvodnění rozsudku, na které zcela odkazuje. K ověření úvěru schopnosti žalobkyně uvedla, že jej lustrovala ve všech dostupných databázích a nenabyla pochyb o platební schopnosti žalovaného, a proto mu schválila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.5. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , výplatní pásky zaměstnavatele žalovaného za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , výpisu o provedení transakce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zesplatnění spotřebitelského úvěru z , datum, , předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, .6. Ze skutkových zjištění učiněných soudem z důkazů shora uvedených lze uzavřít, že žalovaný získal od věřitele plnění v částce , částka, definované jako spotřebitelský úvěr. Žalovanému byla uvedená částka poslána na jeho bankovní účet, zejména ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr však nebylo lze dovodit platné uzavření smlouvy o úvěru, pro soud není dostačující závěr poskytovatele úvěru, že se spokojil s údaji získanými lustrací ve všech dostupných databázích ohledně žadatele o úvěr a že nenabyla pochyb o platební schopnosti žalovaného.7. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti obvykle tvrdí, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech, kdy jsou k tomu využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. V této věci brala žalobkyně v úvahu, že měsíční příjem žalovaného činí v průměru , částka, , další údaje soudu k osobě žalovaného sděleny nebyly, zejména zda žalovaný je svobodný, bezdětný, jeho měsíční výdaje, případně další splátky vůči jiným společnostem, tedy žalobkyně přesto dovozuje, že bylo ve finančních možnostech žalovaného tento úvěr splácet, že řádně posoudila úvěru schopnosti žalovaného.12. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně neúčastí u jednání soudu se zkrátila o poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vedoucí k doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti žadatele o úvěr. K prokázání těchto skutečností žalobkyně předložila soudu toliko výplatnice žalovaného za období 4/2022, 5/2022, 6/2023. Je proto zřejmé, že žalobkyně na základě údajů, které měla k dispozici (aniž by vůbec doložila, nebo alespoň tvrdila, že řádně ověřila jejich původ – nestačí totiž tyto ověřovat jen při pochybnostech o jejich správnosti, ale vždy, tzn. taková pochybnost je zde dána automaticky, tzn. presumuje se, jinak by se o skutečné ověření bonity klienta a posouzení jeho schopnosti splácet úvěr nejednalo - k čemu by bylo totiž takové ověřování, když klient - zákazník si může vymyslet svůj příjem a příjem ostatních členů domácnosti navíc nespecifikovaných v podstatě jakýkoliv), situaci žalované vyhodnotila zjevně nesprávně. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Nakonec z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalovaný má dluhy vůči jiným nebankovním poskytovatelům úvěrů, když tyto jejich nároky byly uplatněny u podepsaného soudu v řízeních vedených pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová