CS · EN DE FR brzy

10 C 13/2025-36 — Okresní soud v Opavě

ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:10.C.13.2025.1
Datum: 2025-03-10
Předmět: o zaplacení 11 057,88 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."]
["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 11 057,88 Kč s příslušenstvím (["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobou podanou soudu dne 16. 12. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 11 057,88 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 27. 7. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 477 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 5 101 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, z poplatku za flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč a z pojistného 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 26. 7. 2022. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 21. 12. 2021. Dlužník uhradil pouze 8 800 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 6 433,59 Kč a na souhrnném poplatku částku 4 624,29 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částka 2 038,60 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 646,54 Kč, na poplatek za flexibilní splácení 1 011,15 Kč a na pojistné 928 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 18,39 % počítaný z dlužné jistiny od 27. 7. 2022 do zaplacení (částečně kapitalizovaný do 27. 9. 2023 ve výši 1 406,62 Kč, po omezení pouze 1 202,45 Kč) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 29. 12. 2021 do zaplacení (rovněž částečně kapitalizovaný do 27. 9. 2023 ve výši 969,15 Kč). Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, o čemž dlužníka vyrozuměl. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě ze dne 27. 7. 2021 dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná.2. V průběhu řízení žalobce omezil žalobní petit pokud jde o požadované smluvní úroky, a to tak, aby jeho požadavek uvedl do souladu s platnou právní úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Požadované úroky omezil co do sazby, a to o 3,39 % ročně. V tomto ohledu potom soud řízení částečně zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru a kartou zákazníka. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 7. 2021má soud za prokázáno, že, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, , právnická osoba, , listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 10 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27. 7. 2021 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, osobní stav svobodný, dále že nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s příjmem 17 630 Kč měsíčně; další čisté příjmy domácnosti představují 21 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného potom 6 000 Kč; při vyplňování zákaznické karty byly věřiteli doloženy pouze dvě výplatní pásky.5. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.6. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 1 200 Kč. Zbývající částky představující poplatky, pojistné, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o spotřebitelském úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že věřitel pracoval s celkovým příjmem dlužníka ve výši 38 630 Kč oproti jeho celkovým výdajům 6 000 Kč. Přitom příjem samotného dlužníka činil pouze 17 630 Kč a k ostatním příjmům domácnosti již nebyly dlužníkem objasněny žádné další skutečnosti – dlužník neuvedl, a věřitel nezkoumal, s kým žije dlužník ve společné domácnosti, o kolik dalších osob se jedná, jak starých, s jakými konkrétními výdělkovými poměry, případnými vyživovacími povinnostmi atd. Věřitel se konečně naprosto nezabýval výdajovou stránkou dlužníka a ostatních členů společné domácnosti, když částka uvedená v zákaznické kartě (6 000 Kč) by sotva postačovala ke krytí nájemného. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka značně nezodpovědně, zejména pokud jde o výdaje jeho domácnosti, a zcela rezignoval na to, aby si vytvořil obrázek o dlužníkových osobních, rodinných a výdajových poměrech. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 10 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení ve výši 1 200 Kč, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku.8. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.