10 C 46/2025-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 7. 2. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 36 537,83 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 9. 12. 2020 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem v pevné výši 2 888 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč a poplatkem za uzavření smlouvy 14 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 9. 2. 2022. Dlužník půjčku řádně nesplácel a celkem uhradil pouze 28 000 Kč, a to splátkami od 10. 12. 2020 do 30. 6. 2021. Před uzavřením smlouvy věřitel řádně posoudil úvěruschopnost dlužníka a vycházel ze zjištění, že dlužník měl pravidelný měsíční příjem ve výši okolo 20 426 Kč a pravidelné měsíční výdaje okolo 14 700 Kč. Žalobce pohledávku nabyl od věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. Žalobou požaduje úhradu jistiny 15 591,24 Kč, úroku 786,80 Kč, poplatku za uzavření smlouvy 7 320,48 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 388,33 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 2 689,16 Kč, smluvní pokuty 9 548,62 Kč, úroku za období 10. 2. 2022 až 19. 10. 2022 ve výši 2 194,66 Kč a úroku z prodlení za období do 19. 10. 2022 ve výši 1 424,11 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru v sazbě 15 % ročně z dlužné jistiny od 20. 10. 2022 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení z částky 16 378,04 Kč za stejné období.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz kartou klienta z 9. 12. 2020 a smlouvou o úvěru. Z těchto důkazů má soud za prokázáno jednak, že v době uzavření předmětné smlouvy dlužník věřiteli v rámci zkoumání úvěruschopnosti sdělil, že je zaměstnán na dobu určitou, a to pouze do 30. 6. 2021. Jednak, že dlužník v den uzavření smlouvy převzal v místě svého bydliště hotovost ve výši 30 000 Kč. Tato skutková zjištění, stejně jako tvrzení žalobce, že dlužník na úvěrovou smlouvu dosud uhradil 28 000 Kč splátkami od 10. 12. 2020 do 30. 6. 2021, soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.4. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 2 000 Kč. Zbývající částky představují různé poplatky, smluvní pokuty a kapitalizované i běžící úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce toto sice v řízení tvrdil, tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Z karty klienta vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán pouze na dobu určitou do 30. 6. 2021 a věřitel se o další období trvání smlouvy o úvěru, pokud jde o výdělky dlužníka, nezajímal. Nemohl tak učinit závěr o tom, že dlužník bude schopen poskytnutý úvěr splácet po celou dobu jeho trvání, tedy až do března 2022. To se také odrazilo v reálném ději, když dlužník poslední splátku uhradil v červnu 2021, od července (kdy již neměl zaměstnání) neuhradil ničeho. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 30 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.