ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:16.C.115.2025.1 Datum: 2025-07-17 Předmět: o zaplacení 48 671,55 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ ["postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 48 671,55 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351)
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 62 595,81 Kč spolu s úrokem vyčísleným za období od 1. 7. 2023 do 16. 12. 2024 v částce 10 402,65 Kč a dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 47 473,05 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení vyčísleným za období od 1. 5. 2024 do 16. 12. 2024 v částce 4 354,83 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 47 480,05 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný dne , datum, podal u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, IČ , IČO, , žádost o revolvingový úvěr a této žádosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhověla a akceptovala ji, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, a došlo tak uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, , žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, z něhož žalovaný čerpal celkem částku 84 130,10 Kč. Žalovaný se přitom zavázal vrátit poskytnutý revolvingový úvěr dle sjednaných podmínek upravených v článku IV. smlouvy, a to měsíčními splátkami specifikovanými v témže článku kdy výše měsíční splátky je stanovena ve výši minimálně 5 % dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však částku 500 Kč. Protože žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně, využila banka za svého oprávnění a v souladu se smlouvou prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši ke dni 30. 4. 2024 z důvodu prodlení se splátkou. Žalovaný přitom na jistině dluhu dluží částku 47 473,05 Kč, dále poplatky ve výši 1 198,50 Kč, částku 10 402,65 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 1. 7. 2023 do 16. 12. 2024, dále částku 4 354,80 Kč na zákonném úroku z prodlení z nesplacených částek ode dne 1. 5. 2024 do 16. 12. 2024 a dále smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 47 483,05 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 47 480,05 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, přičemž tato pohledávka byla žalobkyni postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, a tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván upomínkou ze dne 17. 12. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , akceptace této žádosti ze dne , datum, o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, dále z výpisu z účtu vztahujícího se k úvěru číslo , hodnota, , smlouvy o převodu portfolia uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, z notářského zápisu číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , Anonymizováno, o souhlasném prohlášení o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, dopisu žalobkyně a společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, , kterými tyto společnosti žalovanému oznamují postoupení předmětné pohledávky, jakož i z předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2024 soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje, přičemž z dalších předložených důkazů soud pro nadbytečnost již další zjištění nečinil.5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, , a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost , právnická osoba, , se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit dohodnutý úrok, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně ani na výzvu soudu k posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru ničeho netvrdila. Pouze odkázala na protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, (obchodní značka, pod níž v České republice vystupuje společnost , právnická osoba, ), z něhož se podává, že klient na žádosti uvedl příjem ve výši 35 000 Kč a banka počítala s celkovými příjmy ve výši 60 000 Kč, dále mimo jiné ověřila, že žalovaný nebyl v době podání úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 26 000 Kč, žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 3 000 Kč, splátka nového úvěru činila 2 500 Kč a nové splátkové zatížení žalovaného tedy činilo 5 806 Kč. Výdaje žalovaného banka stanovila na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 26 000 Kč. Žalovaný byl proto vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru.10. S výše uvedeným závěrem žalobkyně soud nesouhlasí. Předně žalobkyně ani na výzvu soudu ve svém doplňujícím vyjádřením neuvedla žádné skutečnosti, k jejichž doplnění byla vyzvána, kdy byla vyzvána k tomu, aby uvedla údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy uvedla, jaké konkrétní příjmy měl žalovaný, co bylo jejich zdrojem a jaké konkrétní výdaje žalovaný měl a v čem tyto výdaje spočívaly. Žalobkyně tak pouze tvrdila výsledek svého posouzení, že tedy žalovaný byl shledán způsobilým úvěr splácet, ale nikoliv to, co měla tvrdit primárně a co jediné je možné přezkoumat (koneckonců právě to jí ukládá právě zákon ve výše citovaných ustanoveních), tedy jaké byly výše příjmy a jaké byly výdaje žalovaného. Tyto skutečnosti žalobkyně tedy netvrdila v konkrétnostech vůbec (a to ani na příjmové straně). Tedy netvrdila, jak k tvrzenému výsledku dospěla a jak tvrzení žalovaného ověřila, který je tak i v rovině tvrzení naprosto nepřezkoumatelný (čtenář z obsahu protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta v žádném případě nemůže vytvořit vůbec žádný závěr o finanční situaci žalovaného v době poskytování úvěru, nad to záhadou zůstává, proč banka počítala s příjmy ve výši 60 000 Kč, když žalovaný žádosti uvedl příjem ve výši 35 000 Kč, zda se tedy jedná o příjmy dalších osob a kterých, a proč s nimi banka vůbec počítala, když povinnost splacení úvěru má pouze žalovaný a ne tyto jiné osoby, byť by b