ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:16.C.128.2025.1 Datum: 2025-07-17 Předmět: o zaplacení 14 610 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1751 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ ["smlouva o zápůjčce""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 14 610 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1751 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351)
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. dubna 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 610 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 13 250 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně dne , datum, se žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronického on line formuláře smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč převodem na jeho účet číslo , č. účtu, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v částce 3 250 Kč, a to do dne 22. 1. 2024. Žalovaný však v termínu splatnosti tento úvěr zcela neuhradil, načež mu ze strany žalobkyně byly zaslány upomínky s výzvou k zaplacení zbývající dlužné částky. Dluh žalovaného z uvedeného titulu tak činí na jistině a smluvním poplatku celkem částku 13 250 Kč, vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty v částce 1 360 Kč, na jejíž zaplacení žalobkyni vznikl nárok v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho splatného dluhu. Žalovaný však žalobkyni dosud ničeho nezaplatil, a to ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne 5. 11. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Všeobecných obchodních podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, - dokladu o převodu částky 10 000 Kč dne , datum, na účet číslo , č. účtu, , dopisů žalobkyně žalovanému ze dne 29. 1. 2024, 5. 2. 2024, 12. 2. 2024 a 21. 2. 2024 – upomínek a dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 5. 11. 2024 - výzvy k úhradě před podáním žaloby a z poštovního podacího lístku k tomuto dopisu ze dne 5. 11. 2024, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 22. 1. 2024.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili s odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu o poměrech žalovaného netvrdila ničeho konkrétního. Žalobkyně tak ani v rovině svých tvrzení nenastínila, z jaké výše příjmu žalovaného vycházela a jaké zohlednila jeho výdaje, tedy jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovanému je možno poskytnout zápůjčku, respektive že bude schopen žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit ve sjednané době.11. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že by vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná.12. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti jak nyní výslovně stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru (dříve tuto absolutní neplatnost dovodila judikatura) a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne , datum, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co žalovaný žalobkyni již zaplatil (4 980 Kč); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaný bude schopen žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaný zůstal v řízení zcela nekontaktní, ani soud proto není schopen posoudit jeho nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jeho možnostem). Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, přiznal jí soud do budoucna právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu.13. Je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který v řízení zaznamenal úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně a kterému by tak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.