16 C 192/2024-58 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 12 551,53 Kč, dále zaplacení úroku v částce 906,32 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně jdoucího z částky 5 792,21 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 4 676,82 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 496,57 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 12 551,53 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Dále žalobkyně uvedla, že tento úvěr byl úročen úrokem ve výši 12 % ročně, žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za správu a vedení kartového účtu, jakož i další případné platby za úkony související s poskytnutím úvěru stanovené smlouvou a sazebníkem účinným v době provedení úkonu a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr a tyto další platby měsíčně k datu splatnosti uvedenému na výpisu z kartového účtu a to tak, že vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc s tím, že pokud nebudou úroky z úvěru a sjednané ceny související s poskytnutím a správou úvěru zaplaceny ke dni splatnosti, pak se takové úroky z úvěru a ceny k datu jejich splatnosti stávají součástí jistiny úvěru a budou úročeny stejným způsobem jako jistina úvěru. Žalovaný však splátky úvěru řádně nesplácel a , právnická osoba, . proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný však dluh neuhradil a , právnická osoba, . proto smlouvu o úvěru vypověděla a zesplatnila úvěr ke dni 10. 11. 2022, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím doporučeného dopisu, ve kterém byl zároveň vyzván k úhradě celé nesplacené dlužné částky. Dluh takto vzniklý přitom činil celkem částku 7 516,60 Kč skládající se ze zůstatku úvěru (jistiny) v částce 4 676,82 Kč, dále úroku z úvěru vyčísleného do 1. 2. 2023 částkou 573,29 Kč a úroku z prodlení vyčísleného do 1. 2. 2023 částkou 184,19 Kč, vedle čehož se žalobkyně domáhá i zaplacení úroků do budoucna. Dále žalobkyně tvrdila, že vedle této smlouvy , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o účtu číslo , číslo, , na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet a dne , datum, dále smlouvu o poskytnutí úvěru na tomto sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu až do výše 5 000 Kč s tím, že žalovaný byl zároveň dle smlouvy o úvěru povinen platit , právnická osoba, . roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení , právnická osoba, ., kdy ke dni vzniku debetního zůstatku na účtu činila výše úrokové sazby 18,9 % ročně a dále ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem , právnická osoba, ., jež byly v souladu se smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný se přitom zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, kdy překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany , právnická osoba, . žalovaný vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru a , právnická osoba, . proto převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne , datum, na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1. 10. 2022. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 5 792,21 Kč a úrok z úvěru 76,13 Kč a úrok z prodlení částku 15,56 Kč, ke dni 1. 2. 2023 pak úrok z úvěru do tohoto data činil částku 333,23 Kč a úrok z prodlení částku 312,38 Kč. Obě tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z těchto důvodů pak žalobkyni byly postoupeny , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaný, ač žalobkyní ještě před podáním žaloby vyzván, jí ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 24. dubna 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o účtu ze dne , datum, a ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne , datum, , dále ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, a přílohy číslo 1 k této smlouvě – seznamu postupovaných pohledávek, dále z dopisu , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, – oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 29. 5. 2024 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli ve smyslu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu ve dvou případech smlouvu o úvěru, když společnost , právnická osoba, . se zavázala na základě těchto smluv poskytnout žalovanému a také poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky za služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr poskytnutý na základě smlouvy ze dne , datum, a smlouvy ze dne , datum, neuvedla ničeho (žádná konkrétní fakta o příjmech a výdajích žalovaného), resp. pouze uvedla, že , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovanému splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, která získala zpracováním žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Přitom s ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnos