16 C 227/2024-29 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 51 671,64 Kč spolu s úrokem v částce 3 068,08 Kč a dále s úrokem ve výši 22,08 % ročně jdoucím z částky 27 039,47 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 866,56 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 27 039,47 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s odůvodněním, žalovaná uzavřela dne 13. 12. 2020 se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 36 303 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 24 177 Kč, dále odměnu za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč a částku 8 286 Kč za službu komfortního a flexibilní splácení a částku 2 340 Kč za pojistné. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 12. 6. 2022. Žalovaná však své závazky ze smlouvy nedodržela, když poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 9. 2021. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022, kdy toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná, ač před podáním žaloby byla ještě vyzvána, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 14. 12. 2022 a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalované ze dne 16. 12. 2022 spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým jí tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 1. 6. 2023 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutý úvěr dosud uhradila částku 12 000 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 40 500 Kč ze státní podpory, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výměru sociální podpory za měsíc prosinec 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.11. S tímto hodnocením žalobkyně se soud neztotožňuje. Předně žalobkyně ani netvrdila, jaké jsou výdaje žalované, žalobkyně tedy v tomto směru vůbec neunesla břemeno tvrzení. Ani na základě kusých a nepřehledných informací, které jsou obsaženy v tzv. „kartě zákazníka“, není možno si vytvořit ucelený obraz o poměrech žalované. Z karty zákazníka se podává, že žalovaná žije ve vlastním bydlení, je zřejmě toho času na rodičovské dovolené, má vyživovací povinnost k jedné osobě, její čistý měsíční příjem činí částku 10 500 Kč - dávky státní sociální podpory (příspěvek v mateřství), odhadované měsíční výdaje žalované jako žadatelky o úvěr jsou 1 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 30 000 Kč, aniž by však bylo uvedeno o jaké příjmy a kterých osob se má jednat (žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je svobodná). Na základě takto kusých informací proto nelze dle názoru soudu učinit závěr, že žalovaná měla dostatečný měsíční příjem na to, aby byla schopna splácet měsíčně úvěrovou splátku 3 404 Kč, když v zákaznické kartě uváděná odhadovaná měsíčně výše výdajů žalované 1 000 Kč jeví se soudu nebývale nízká, a proto právní předchůdkyně žalobkyně měla žádat bližší vysvětlení takto nízkých výdajů a samozřejmě také jejich doložení. Co se týče dalších osob žijících ve společné domácnosti (tyto osoby a jejich příjmy nejsou ani uvedeny, ani doloženy), je nutno k tomu uvést, že jejich příjmy se ale do příjmu žalované započítávat nemohou (navíc nejsou známy jejich výdaje), neboť tyto nejsou ve smluvním vztahu s poskytovatelem úvěru a jejich případné příjmy lze v tom případě zohlednit pouze tak, o kolik se s tím snižují výdaje žadatele o úvěr na chod domácnosti, ne však o plnou část těchto příjmů. Je zde tedy dána vážná pochybnost o tom, zdali skutečný použitelný příjem žalované na splácení úvěru byl 9 500 Kč i vzhledem k tomu, že žalovaná má vyživovací povinnost k další osobě a jestliže žalovaná žádala o poskytnutí úvěru s týdenní splátkou 851 Kč, tedy s měsíční splátkou nejméně ve výši 3 404 Kč, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, zdali žalovaná vůbec na takovouto výši měsíční splátky skutečně měla dostatečné peněžní prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně proto strukturu jak měsíčních příjmů, tak ale zejména měsíčních výdajů žalované zkoumala pouze povrchně a nedostatečně a její kladný závěr o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr byl bez dalšího bližšího zkoumání poměrů žalované přinejmenším předčasný.12. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zav