16 C 243/2024-59 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 20 903,18 Kč, dále úroku v částce 1 398,46 Kč a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 7 525,35 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zaplacení úroku z prodlení v částce 831,30 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 7 894,19 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, . žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdil podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 27 888 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč a dále částku 7 350 Kč spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 1 394 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 2 700 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 30. 7. 2021. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný po uzavření smlouvy zaplatil částku 14 500 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení těchto nároků vzniklých vůči žalovanému z této smlouvy v souhrnné částce 20 903,18 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 7 525,35 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 368,84 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 3 528,46 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 669,17 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 1 296,17 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek v celkové výši 7 515,19 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od 31. 7. 2021 do 19. 10. 2022 z jistiny v částce 1 398,46 Kč a úroku z prodlení v částce 831,30 Kč vyčísleného od 31. 7. 2021 do 19. 10. 2022, přičemž tato pohledávka jí byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena písemně. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní před podání žaloby ještě vyzván upomínkou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému ve věci na den 30. ledna 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 28. 3. 2023 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne 29. 3. 2023, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaný v žádosti uvedl, že je od 1. 7. 2013 na dobu neurčitou zaměstnán u , právnická osoba, a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 20 799 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 9 100 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že má vlastní bydlení, přičemž tyto skutečnosti byly ověřeny z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 30. 6. 2014 a výplatních pásek. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 15 000 Kč měsíčně splátkou 1 992 Kč je dostatečná.10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jej mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla, anebo provedla nesprávně. Podle výše uvedeného ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a mírou spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako adresu svého trvalého bydliště , adresa, . Ve formuláři žádosti dále zaškrtl v rubrice „vlastnictví nemovitosti žadatelem“, že se jedná o vlastní nemovitost (nabízelo se dále družstevní bydlení, nájem, bydlení u rodičů, městský úřad, ostatní). Jak soud zjistil z veřejně dostupných zdrojů, vlastníkem nemovitosti nacházející se na uvedené adrese, tedy , adresa, , je město , město, . Již tento údaj v žádosti proto neodpovídá realitě a právní předchůdkyně žalobkyně tuto informaci měla jednak ihned zjistit (v dnešní době toto zjištění netrvá více než jednu minutu, resp. záleží pouze na