16 C 253/2024-54 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. října 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 58 349,08 Kč, úroku v částce 4 183,11 Kč a dále úroku ve výši 17,4 % ročně jdoucího z částky 56 249,08 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 3 127,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucího z částky 58 349,08 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve vystupující pod firmou , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, , jejíž součástí jsou také všeobecné produktové podmínky, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, . žalované úvěrový rámec do výše 70 000 Kč. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala původní věřitelce vrátit poskytnutý úvěr a hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 17,4 % ročně, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy a také platit měsíčně poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za poskytnuté bankovní služby, zejména za poskytnutí úvěru, za každé další čerpání úvěru a vedení úvěrového účtu dle smlouvy a případné další poplatky, například za upomínání, a to ve výši podle smlouvy, kdy tyto poplatky byly splatné k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. Tato pohledávka, jejíhož zaplacení se tedy žalobkyně podanou žalobou domáhá, jí přitom byla postoupena společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným jí doporučeně dne , datum, . Žalovaná však žalobkyni tuto pohledávku neuhradila ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. K jednání nařízenému ve věci na den 24. dubna 2025 se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, číslo , Anonymizováno, , smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, a dopisu společnosti , právnická osoba, . žalované ze dne , datum, – oznámení o postoupení pohledávky, přitom soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, . mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované revolvingový (opakovaný) úvěr až do výše 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých splátkách. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalovaná doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 18. 1. 2017, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná byla od 12. 9. 2016 na dobu neurčitou zaměstnána jako pomocná pracovnice ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a že výše jejího průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce činila 11 994 Kč, že výše hrubého příjmu za žalované za poslední 4 měsíce činila 28 840 Kč a že výše čistého příjmu žalované za poslední 4 měsíce činila 25 663 Kč, že ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná v žádosti o úvěr zároveň uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 28 000 Kč a že bydlí u rodičů. Dále žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance neměla žalovaná v době podání žádosti o úvěr žádné závazky a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výši měsíčních splátek 2 048 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalované banka žádosti žalované vyhověla a schválila žalované revolvingový úvěr 70 000 Kč, když výše nové splátky byla 1 470 Kč s tím, že výše prvního čerpání byla 56 000 Kč. V průběhu revolvingového úvěru pak byla žalovanou čerpána celkově částka 86 814 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 87 447,69 Kč.11. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, . situaci žalované proto zhodnotila nedostatečně, kdy sice možná dobře zjistila, respektive ověřila příjmovou stránku žalované jako žadatele o úvěr, ne však již stránku výdajovou, které nevěnovala pozornost prakticky vůbec, kdy o výdajích žalované netvrdila vůbec ničeho (kromě splátek jiných úvěrů, které žalovaná již platila). Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně bylo proto nedostatečné, když zcela opomenula zjistit její skutečnou výdajovou stránku. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru totiž zjistit jednak skutečné příjmy, ale také i skutečné výdaje žadatele o úvěr. Ani na jedné straně přitom tyto údaje není možné paušalizovat, ale je nutné je individuálně zjistit a případně i trvat na prokázání reálných údajů o žadateli, tedy jaké jsou jeho skutečné příjmy a jaké jsou jeho skutečné výdaje. Jedině tak je možno zjistit a posléze vyhodnotit, zdali žadatel skutečně bude schopen stanovené splátky úvěru splácet. O nic jiného v dané úpravě nejde a byť se soud setkává i s jinými rozhodnutími, tato rozhodnutí jsou solitérní a již překonaná, a to nejenom judikaturou národní, ale zejména také již bohatou judikaturou Evropského soudního dvora. Má-li totiž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/