16 C 90/2025-29 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 24 655 Kč spolu s úrokem v částce 225 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % jdoucím z částky 17 700 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v částce 225 Kč stanoveným v článku II. odst. 1 smlouvy do 30 dnů od jeho poskytnutí, a to včetně poplatku 2 700 Kč, stanoveného rovněž v článku II. odst. 1 smlouvy. Žalovaný však porušil svou povinnost, když poskytnutý úvěr řádně nesplatil, v důsledku čehož, respektive z důvodu prodlení žalovaného s plněním svého závazku delším než 14 dní mu vznikla dále povinnost uhradit dle smlouvy poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy tento byl původní věřitelkou upomínám k úhradě jeho dluhu, a to formou SMS, e-mailových zpráv a písemných výzev k úhradě je žalovaný povinen uhradit 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS správy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu a takto žalovanému vznikla povinnost uhradit částku 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu, a dále povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do výše poloviny úvěru s tím, že žalobkyně uplatňuje po žalovaném z tohoto důvodu (tedy na smluvní pokutě) pouze částku 4 455 Kč. Tato souhrnná pohledávka za žalovaným sestávající z uvedených dílčích nároků pak původní věřitelkou byla postoupena společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a touto společností dále společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a touto společností následně žalobkyni, která se tak domáhá jejího zaplacení.2. Podáním ze dne 28. 4. 2025 žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět o kapitalizovaný úrok v částce 225 Kč, dále o částku 2 700 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, o částku 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, o částku 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, o částku 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zaslané písemnou formou, o částku 4 455 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu za prodlení a dále o úrok z prodlení jdoucí z částky 15 000 Kč jako neuhrazené jistiny od 6. 4. 2024 do zaplacení a o úrok z prodlení jdoucí z částky 2 700 Kč jako neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru od 6. 4. 2024 do zaplacení. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Přitom ze smlouvy o spotřebitelskému číslo , hodnota, ze dne , datum, , dále z potvrzení o platbě vydaného , právnická osoba, . o převodu částky 15 000 Kč dne , datum, z účtu číslo , č. účtu, na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem číslo , hodnota, , dále ze smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ze dne , datum, , dále smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě – přehledu postupovaných pohledávek a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě – přehledu postupovaných pohledávek, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje, přičemž z dalších žalobkyní předložených listin soud již pro nadbytečnost svá další skutková zjištění nečinil.6. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do , datum, . Žalovaný v termínu splatnosti úvěr nesplatil. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena žalobkyni.7. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu neuvedla ničeho s tím, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, neboť tyto neobdržela od postupitele pohledávky úvěru. Z daného důvodu tak žalobkyně není schopna ověření úvěruschopnosti předložit.12. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila (co do vylíčení konkrétních finančních poměrů žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy se společností , právnická osoba, .), že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je tudíž neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, jak nyní, respektive od 29. 5. 2022 ze zákona o spotřebitelském úvěru již jednoznačně vyplývá (dříve tuto absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru dovodila judikatura).13. Soud přitom provádí přezkum, zda byly dodrženy požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, tzn., zdali byla před poskytnutím úvěru správně zjištěna a vyhodnocena schopnost žadatele o úvěr tento úvěr splácet, tedy posouzena konkrétní situace žadatele o spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy bez tohoto posouzení v prvé řadě plyne z textu zákona a nespočívá pouze v tom, zda žadatel o úvěr byl či nebyl schopen úvěr skutečně splácet, ale primárně v tom, zda se poskytovatel úvěru touto otázkou vůbec při poskytnutí úvěru zaobíral. Sankce neplatnosti proto působí nejen při nesprávném posouzení, ale naprosto logicky tím spíše i tehdy, není-li posuzováno vůbec (což samo o sobě vlastně v sobě atribut nesprávnosti posouzení nese). Nelze proto spoléhat na to, že část poskytnutých úvěrů bude zpětně shledána platnými, neboť se nakonec ukáže, že žadatel o úvěr skutečně volné pros