17 C 105/2025-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 19 431,80 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Uvedla, že , datum, s ní uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě jí poskytla 19 999 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem 19,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 900 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, a hradit poplatky dle ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od ní a z transakcí na jejím účtu. Žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobkyně využila svého oprávnění dle smlouvy a přistoupila k zesplatnění úvěru k 2. 5. 2024. Z žalované částky představuje 16 921,80 Kč nevrácenou jistinu úvěru a 2 510 Kč poplatky dle ceníku – 2 100 Kč jako náklady spojené s prodlením a 410 Kč za sjednané pojištění.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 19 999 Kč a vést jej na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , oproti tomu se žalovaná zavázala žalobkyni úvěr vracet společně s úrokem 19,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 900 Kč, splatných vždy 17. den každého kalendářního měsíce, počínaje 17. 8. 2023, přičemž souhlasila, že splátky budou žalobkyní inkasovány z jejího účtu , č. účtu, (smlouva o úvěru z , datum, , výpis z databáze žalobkyně ohledně elektronického uzavření smlouvy). Žalobkyně vyplatila 19 999 Kč na účet žalované , datum, (výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, ).4. Při žádání o úvěr žalovaná uvedla příjem 24 000 Kč, nulové výdaje a splátky 4 000 Kč. Životní výdaje žalované stanovila žalobkyně v návaznosti na její sdělení dle statistických údajů o životních nákladech a nákladech na bydlení na 13 903 Kč, lustrovala žalovanou v registru CCB a vlastním systému, kde zjistila dva předchozí úvěry žalované, a to spotřební úvěr na 53 797 Kč z 23. 5. 2023 se splátkou 1 529 Kč a kreditní kartu splátkovou s limitem 95 000 Kč z 20. 2. 2023 se splátkou 2 850 Kč (posouzení úvěruschopnosti žalobkyní).5. Existence uvedených úvěrů poskytnutých , právnická osoba, . (spotřební úvěr) a , právnická osoba, . (kreditní karta) vyplývá rovněž z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 3. 2023 do 12. 7. 2023. Z toho je dále zřejmý i pravidelný měsíční příjem žalované 19 591 Kč, respektive později 23 068 Kč, tvořený výhradně příspěvkem na bydlení, přídavky na děti a rodičovským příspěvkem. Pokud jde o opakující se výdaje, jsou z výpisu patrné každoměsíční odchozí platby nájemného 12 000 Kč a pojistného a telefonu kolem 1 500 Kč. Dále je evidentní, že žalovaná by nebyla schopna pokrýt své výdaje bez úvěru poskytnutého , právnická osoba, . prostřednictvím kreditní karty, ze které finance opakovaně čerpala a poté je vracela. V červnu 2023 příležitostně sázela u , právnická osoba, a od 1. 7. 2023 do 11. 7. 2023 jí byly vyplaceny další čtyři úvěry – dva další od , právnická osoba, . (5 000 Kč a 10 000 Kč), jeden od , právnická osoba, (30 000 Kč) a jeden od , právnická osoba, (6 000 Kč). Zůstatek na účtu žalované činil ke dni 12. 7. 2023 0,37 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, ).6. Žalobkyně oznámila žalované, že pro neuhrazení dluhu se celá pohledávka ze smlouvy o úvěru stala splatnou k 2. 5. 2024, a vyzvala ji k její okamžité úhradě (dopis z 4. 5. 2024 s poštovním podacím archem).7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Žaloba je důvodná pouze částečně.9. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.10. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalobkyně měla jasný přehled o reálných příjmech a výdajích žalované z výpisu z jejího účtu, přesto z něj neučinila odpovídající závěry. Z výpisu sice přibližně vyplývá příjem uvedený žalovanou v žádosti (rozdíl ke dni poskytnutí úvěru činil 1 000 Kč), avšak současně je z něj jasné, že příjem se skládá výlučně ze sociálních dávek, žalovaná čerpá rodičovskou dovolenou, a tudíž má alespoň jedno nezletilé dítě ve své péči, a neobejde se nejen bez příspěvku na bydlení, ale ani bez revolvingového úvěru, prostřednictvím kterého hradí většinu svých výdajů. Navíc dva měsíce před tím, než jí žalobkyně poskytla úvěr v této věci, žalovaná čerpala úvěr 53 797 Kč od , právnická osoba, ., a dva týdny před poskytnutím úvěru žalobkyní další čtyři úvěry v celkové výši 51 000 Kč, které žalobkyně vůbec nevzala v potaz. Z uvedeného vyplývají dvě věci: Jednak si žalovaná nevystačila se stávající kreditní kartou a její zadlužení stále narůstalo, přičemž její příjem 23 000 Kč měsíčně evidentně nemohl stačit na úhradu úvěrů. Jednak v době bezprostředně před poskytnutím úvěru žalobkyní žalovaná dlužila kromě závazku z kreditní karty dalších přibližně 100 000 Kč. Přitom k témuž okamžiku byl zůstatek na jejím účtu nulový. Rovněž životní výdaje žalované stanovené žalobkyní na 13 903 Kč neodpovídají realitě