17 C 124/2025-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 872 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela , datum, prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru. Na jejím základě mu poskytla převodem na účet 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru 3 150,80 Kč a úrok 221,92 Kč, vše do 17. 2. 2024. Žalovaný nic nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti. Pohledávka na ní byla postoupena smlouvou z 5. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Společnost , právnická osoba, ., se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr 7 500 Kč převodem na účet , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 17. 2. 2024 spolu s poplatkem 3 150,08 Kč za sjednání úvěru a úrokem 221,92 Kč. Žalovaný sdělil společnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, číslo občanského průkazu, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a výše uvedené číslo účtu (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na tento účet odeslala společnost 18. 1. 2024 částku 7 500 Kč, přičemž se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný (potvrzení o bankovní transakci, sdělení , právnická osoba, .). Společnost oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila žalobkyni, a vyzvala jej k úhradě dluhu do tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky z 6. 4. 2025 s poštovním podacím lístkem).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, NRKI, BRKI; k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy a výslovně uvedla, že v tomto směru žádné důkazy ani nenavrhuje. K jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto ohledu. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou.8. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor poskytovatelky úvěru, potažmo žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 7 500 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě do tří dnů. Výzva byla podána na poště 6. 4. 2025, podle běžné praxe musela být doručena nejpozději do tří dnů, tedy do 9. 4. 2025, lhůta k plnění pak uplynula 12. 4. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, takže žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 500 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 3 372 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tedy měla úspěch co do 69 % uplatněného nároku a neúspěch co do 31 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 38 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 815 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 38 % z částky 2 815 Kč činí 1 070 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, výši úvěru a poplatků, čísle účtu a výši žalované částky.10. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200