37 C 84/2024-53 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 8. 2. 2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 28 065 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce měl uzavřít dne 26. 2. 2023 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které měl žalobce poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měly být splaceny do 5. 5. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Této své povinnosti žalovaná nedostála, vedle nároku na úhradu dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky požaduje žalobce rovněž „náklady spojené s uplatněním pohledávky“ ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu v částce 4 065 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání nedostavila, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalované.4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce datovanou dnem 26. 2. 2023, výpisem z účtu žalované za dobu od 1. 2. 2023 do 31. 3. 2023, ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne 26. 2. 2023 připsána částka 15 000 Kč od žalobce; částka měla být poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne, na základě které se měla žalovaná zavázat tuto částku jako zápůjčku vrátit žalobci ve třech splátkách do 5. 5. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Dle bodu 2.4. a 2.5. smlouvy pak mělo být sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním jejího závazku dle smlouvy uhradí žalobci částku 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě a smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaná od žalobce skutečně čerpala, tedy v částce 15 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná relevantním způsobem uzavřela s žalobcem smlouvu o zápůjčce a akceptovala tak smluvní podmínky, na základě kterých jí měla vzniknout povinnost uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami seznámila a tyto odsouhlasila. Soud tedy nárok žalobce vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od žalobce skutečně čerpala, tzn. částku 15 000 Kč, po odečtení toho, co již dle žalobce žalovaná plnila (v této věci ničeho), včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Ve zbytku v částce poplatku, nákladů upomínání a smluvní pokuty celkem v částce 15 565 Kč soud žalobu zamítl.10. Pokud pak žalovaná tuto částku obdržela od žalobce jako zápůjčku (spotřebitelský úvěr) na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (přičemž žádné takové informace ze strany žalobce ani nebyly nejspíše vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak posoudil úvěruschopnost žalované, neuvedl a zejména nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu by soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala.11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která měla ve věci úspěch v převažující části předmětu řízení a měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení doposud nevznikly