40 C 1/2025-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 112 609,58 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, (dále jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 9. 8. 2018 uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 4,4 % ročně ode dne čerpání do konečné splatnosti. Před uzavřením smlouvy žalovaná bance sdělila údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti, zejména informace o zaměstnání či podnikání, a výši příjmů a výdajů, které byla povinna bance doložit. Banka dále lustrovala žalovanou v registru SOLUS, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Úvěr byl žalované poskytnut 9. 8. 2018 na její účet č. , číslo, . Žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátek, dne 6. 12. 2023 pak byla bankou informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Do prodlení se tak žalovaná dostala dne 7. 12. 2023. Žalobkyně nabyla pohledávku banky za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023. Žalobkyně se domáhá úhrady dosud nesplacené jistiny ve výši 112 609,58 Kč a smluvních úroků ve výši 2 917,10 Kč nejpozději splatných dne 6. 12. 2023 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Ačkoliv byla žalovaná vyzvána k úhradě, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2024, svůj dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně i žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavily. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru – , Anonymizováno, Půjčka č. , Anonymizováno, , Doplněním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – , Anonymizováno, Půjčka, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru , Anonymizováno, Půjčka č. , Anonymizováno, , Akceptací návrhu ze dne 9. 8. 2018, výpisem z úvěru/tranše č. 1/2018 (za období od 9. 8. 2018 do 31. 8. 2018, číslo úvěru: , Anonymizováno, ) a výpisem z registrů, přičemž zjistil tento skutkový stav: žalovaná si u banky požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 150 000 Kč, přičemž uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání s maturitou, bydlí v nájmu, její domácnost ke dvoučlenná, přičemž jeden z členů nemá příjem. Čistý měsíční příjem činí 12 300 Kč (rodičovský příspěvek/pomoc v mateřství), měsíční výdaje celkem 7 500 Kč, z toho výdaje na bydlení 4 000 Kč a výdaje na domácnost 3 500 Kč, součet limitů kontokorentů 28 000 Kč. Z registrů pak vyplynulo, že žalovaná má kontokorent s úvěrovým rámcem 28 000 Kč, aktuálně přečerpaný o 354 Kč, a že není evidována v registru SOLUS. Na základě žalovanou uvedených údajů (avšak z předložených listin nevyplývá, že rovněž ověřených) banka s žalovanou dne 9. 8. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne vyplatila na účet č. , Anonymizováno, celkem 187 860 Kč (150 000 Kč samotný úvěr, 1 500 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 36 360 Kč na úhradu sjednaného pojištění; poslední dvě částky banka ihned zúčtovala). Úvěr se úročí úrokovou sazbou 4,4 % p. a. a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 120 anuitních splátkách po 1 938 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení, banka dne 6. 12. 2023 celý úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě (oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 6. 12. 2023). K 30. 11. 2023 činila jistina 112 609,58 Kč, a řádné úroky po splatnosti 2 721,88 Kč (výpis z úvěru č. 11/2023). Pohledávka banky za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne 18. 3. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu (předžalobní výzva včetně podacího lístku).5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.6. Žalobkyně neprokázala, že by údaje o příjmech a výdajích získané od žalované jakkoli před uzavřením smlouvy ověřovala, tedy nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Soud byl přitom na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala, resp.(dlouhodobě) ověřovala příjmy a výdaje žalované v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Mimo to, i pokud by bylo v řízení prokázáno, že žalovanou tvrzené příjmy a výdaje byly bankou ověřeny, soud má za to, že by žalovaná objektivně jako samoživitelka na rodičovské dovolené s čistým příjmem ve výši 12 300 Kč, výdaji ve výši 7 500 Kč a přečerpaným kontokorentem (28 000 Kč) nebyla (dlouhodobě) schopna úvěr v tak vysoké výši (187 860 Kč) měsíčními splátkami 1 938 Kč po dobu deseti let splácet.7. Žalovaná fakticky získala od žalobkyně částku ve výši 150 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně dosud nesplatila 112 609,58 Kč. Tato částka tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná v důsledku neplatnosti smlouvy nabyla bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně ve výzvě z 9. 10. 2024, odeslané téhož dne, žalovanou vyzvala k úhradě zesplatněného úvěru do tří dnů. Nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstala zcela nečinná, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst.