CS · EN DE FR brzy

40 C 2/2025-20 — Okresní soud v Opavě

ECLI: ECLI:CZ:OSOP:2025:40.C.2.2025.1
Datum: 2025-03-18
Předmět: o zaplacení 69 925 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z
["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení 69 925 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2399 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 69 925 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela 22. 2. 2024 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 13. 8. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené v žádosti, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným v žádosti, ověřené měsíční příjmy a další. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaný nenachází v CEE a ISIR a prověřila interní registry historie klienta. Rovněž nahlédla do databází NRKI a BRKI. Následně žalobkyně vycházela na základě souhlasu žalovaného z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), případně z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 29 566 Kč. Výsledkem popsaného procesu byl závěr, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, tak, že dne 22. 2. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč, dne 28. 3. 2024 částka 3 000 Kč, dne 31. 3. 2024 částka 3 900 Kč, dne 3. 4. 2024 částka 6 001 Kč a dne 15. 4. 2024 částka ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se současně zavázal hradit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný na jistinu uhradil celkem 81,52 Kč, poté se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto k 26. 7. 2024 smlouvu vypověděla, žalovaný je tak od 27. 7. 2024 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 34 319,39 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 649,40 Kč a smluvní úrok ve výši 32 725,74 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti. Žalobkyni dále vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jíž je žalovaný v prodlení, přičemž smluvní pokutu uplatňuje žalobkyně pouze za prvních 90 dní prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 12. 5. 2024, žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení za období od 13. 5. 2024 do 11. 8. 2024, tj. celkem 2 230,47 Kč.2. Žalovaný uvedl toliko, že bude žalobkyni ve věci úhrady dluhu kontaktovat.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 3. 2025, žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, se sjednanou úrokovou sazbou 0,933 % denně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru (čerpaná částka). Žalovaný se současně zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Strany si pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo bankovního účtu (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 22. 2. 2024). Na tento účet odeslala žalobkyně částku v celkové výši 34 401 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (přehled bankovních transakcí žalobkyně). Žalobkyně informovala žalovaného o tom, že vypověděla smlouvu k 26. 7. 2024 pro jeho prodlení se zaplacením nejstarší splátky delší než 91 dní po splatnosti (email z 26. 7. 2024). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě (výzva k úhradě před podáním žaloby ze 27. 11. 2024 s poštovním podacím lístkem z téhož dne). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila toliko vlastní metodiku a vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti, aniž by uvedená tvrzení prokázala. Z tohoto důvodu soud další dokazování neprováděl, když dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná z důvodů uvedených níže.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak tvrdila, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, a dále že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného 29 566 Kč; k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Soud byl přitom na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.7. Žalovaný získal od žalobkyně částku ve výši 34 401 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 81,52 Kč; částka 34 319,48 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný v důsledku neplatnosti smlouvy nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbyt
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.